objekt (ocel, hliník, prášková barva)
2011
117 × 128 × 2,5 cm
Číslo katalogu 18. Charakteristická, sběratelsky atraktivní práce reprezentuje zralou tvorbu zásadní postavy české výtvarné scény druhé poloviny 20. století, Karla Malicha, který se jako jeden z mála proslavil na mezinárodním poli. Uznávaný tvůrce drátěných plastik se zpočátku věnoval krajinomalbě a kresbě pastelem a na konci 60. let se začal orientovat na tvorbu závěsných kovových objektů s tématem dematerializace, jejichž trojrozměrnost mu umožnovala snadněji zachytit toky proudící energie v přírodě. Sám autor tyto uvolněné, odhmotněné plastiky přirovnával ke spontánním prostorovým kresbám, v nichž se zrcadlí podobně jako ve vesmíru nekonečné možnosti proměn, plynutí času i prolínání řádu a chaosu. Některé realizace se dochovaly v modelech a přípravných kresbách, ve kterých můžeme sledovat, v jakých dimenzích se odehrával celý umělcův tvůrčí proces, tak je tomu i v tomto případě. Nástěnná plastika 43 vznikla v roce 2011 a její předlohou byla Malichova kresba na dopisní obálce. K jejímu zhmotnění byla použita metoda naskenování, následně zpracování v digitální podobě a vytisknutí na arch papíru v autorem požadované velikosti. Před předáním kresby k následné realizaci si autor určil i síly jednotlivých drátů. Jednotlivé archetypální obrazce – kruh, ovoid, křivka – a práce s nimi jsou typickou ukázkou umělcovy vícevrstvé abstraktní tvorby oscilující na pomezí kosmologického, až vizionářského projevu vycházejícího z poučení fyzikou předních vědců moderní doby.Dílo bylo reprodukováno v knize Malich 2011–2012 (K. Srp, Galerie Zdeněk Sklenář, 2013, nepag.) a bude uvedeno v připravovaném souhrnném vydání všech Malichových pozdních plastik. Původ přímo z umělcova ateliéru. Vzadu příprava na ukotvení ve zdi. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[...] Tento reliéf se týká základního autorova životního pocitu: osudu a jeho před- znamenání, života, ukončeného smrtí, a duše, která opouští tělo. Toto vše je zde vyjádřené geometrickými prostředky. Navíc se v tomto reliéfu objevuje autorova z mnoha kreseb známá obsese číslem osm, které zopakoval osmkrát a jež pro něj bylo symbolem nekonečna. [...]“).