84. aukce, číslo katalogu 83 Unikátní a  velice progresivní Procházkova práce reprezentuje mistrův jedinečný malířský styl a  dokládá jeho  schopnost  pohotově  syntetizovat  nejaktuálnější výtvarné proudy světového malířství. Akvarelové zátiší  je  založené  na  vytříbené  technice  vycházející  ze složitého dobového diskursu, který reagoval na kubismus, orfismus i  nově krystalizující futurismus. Kompozičně sevřenou skladbu obrazu dokázal Procházka mistrně přetavit do svého vlastního svébytného tvarosloví plného lyrismu a  vnitřního náboje. Hluboké znalosti matematiky a  geometrie se mu v  tomto případě nestaly pouze prostředkem ke zdůraznění správných poměrů či geometrické kompozice, ale umožnily mu  dosáhnout větší sugestivnosti a  magičnosti celé scény. Malířovo barevné cítění zde zůstalo redukováno v  šedých a  béžových tónech, jež ovšem vyzdvihují ušlechtilou  harmonii  celé  práce. Při konzultacích posouzeno prof.  J.  Zeminou a  PhDr.  R.  Michalovou,  Ph.D.  Přiložena odborná expertiza PhDr.  K.  Srpa (cit.:  „[…]  Procházka  na  akvarelu rozvinul své oblíbené téma: zátiší vycházejícího ze středu plochy, jejíž předmětné vrstvy se postupně uvolňují, aniž by byly dořečené, umožnil pohybovat se jen v  náznacích, které měly abstraktní ráz překrývajících se vlnovek, křivek, lichoběžníkových ploch. Ze zátiší lze vyčíst Procházkův přístup k  jevové realitě, který  byl  typický  pro  jeho  práci  z  období,  než  musel narukovat, podal díky akvarelu krajně zjemněle a  provzdušněně, jak je pro tuto techniku příznačné.