84. aukce, číslo katalogu 87 Reprezentativní práce vysoké galerijní kvality představuje sběratelsky vzácné období tvorby Františka Muziky. Ten byl mezi válkami silně ovlivněn francouzským kubismem, který se ale v  jeho podání vždy transformoval do lyricky křehkého ztvárnění tématu. Během války pracoval v  ústraní a  ve své tvorbě se vydal cestou imaginativní malby a  mytologických motivů, jež pro něj znamenaly volnou cestu představivosti a  možnost postihnout skrze metaforu tragiku doby. Tématem, které ho ale zajímalo neustále, bylo ženské torzo. Ladnost tělesných tvarů studoval v  průběhu celé své tvorby a  zpracovával ji ve všech svých výtvarných i  stylových polohách. V  předkládaném obraze  Popelec I  se dotkl komplikované ikonografie postavené na prolínání reálných a  ireálných prvků. Navrátil se tak k  surrealistické tradici  a  Popelcem,  jehož vzniklo v  těchto  letech  několik variant, se naposledy dotkl drastické atmosféry válečných let. Zpola zahalená ženská figura má kořeny v  tvorbě Giorgia de Chirica a  v  Muzikově díle nachází uplatnění skrze transformaci do lyricky křehkého artificiálního torza. Snová uhrančivost nahé reality je zde však nahrazena fantastickou  scénou odehrávající se v  imaginárním prostoru, v  níž umělec využil rozpadající se cihlovou zeď jako symbolu destrukce. Vyrovnal se tak s  ničivými dopady válečného  konfliktu  na  člověka a  v  křehké  malbě  je  přetvořil  do výjevu  plného  smyslnosti. Dílo pochází z  kvalitní sbírky dr.  Jaroslava Freie a  jeho potomků v  Kanadě. Při konzultacích posouzeno prof.  J.  Zeminou a  PhDr.  R.  Michalovou,  Ph.D.  Přiložena odborná expertiza PhDr.  K.  Srpa (cit.:  „[…] Muzika dal obrazu název Popelec. Zřejmě jím odkazoval na věty pronášené knězem při zahájení půstu, obsažené v  Českém misálu: Pamatuj, že jsi prach a  v  prach  se  navrátíš.  Díky  nim  lze  vnímat  celý  smysl  obrazu, jenž se týká marnosti, soustředěné zejména ve smyslovém poznání, a  tesknoty, vyjádřené přechodem z  jednoho stavu do druhého. Obraz Popelec I  byl první z  nepočetné řady stejnojmenných obrazů, jimž se Muzika věnoval v  letech 19441945, jež se zvětšujícím se měřítkem doplňoval ještě o  další motivy. Obraz projevuje silný Muzikův zájem o  torzo tělesné a  architektonické, o  představu zániku a  proměny. […]“).