84. aukce, číslo katalogu 180 Tato výjimečná práce je skvělým, nadmíru reprezentativním zástupcem Muzikovy vyzrálé tvorby. František Muzika  byl mezi válkami jedním  ze zásadních představitelů české moderny, postupně si osvojil picassovsky laděný neo klasicismus a  následně znovu spojil své estetické cítění s  generací Devětsilu, jež se začínala ubírat směrem k  imaginativnímu malířství. Nakonec byl jedním z  mála, kteří zůstali surrealismu věrni i  po válce. Malířsky brilantně zvládnutá práce je výbornou ukázkou autorova oblíbeného námětu bažin, jenž se proplétá celým jeho dílem od konce 20.  let, kdy jím navázal na artificielistické podněty Jindřicha Štyrského a  Toyen. Šel však vlastní, specifickou cestou a  rozvinul rozmanitou výtvarnou řeč buněčných struktur, postavenou na nekonečných metamorfózách, odkrývající samotné nitro života, které je obyčejnému pohledu skryto. Muzika se skrze tento nekonečný mikrokosmos  přibližoval  lyrické  abstrakci,  aby  se  od  ní  následně odklonil a  umocnil jasně determinované ohraničení tvarů a  asociativní vyznění svých maleb. Monochromně působící obraz, jehož složitá vnitřní struktura má podobu jemného pletiva buněk, je utvářen promyšleně vrstvenou barevnou hmotou. Atraktivitu  obrazu  zvyšuje  jeho  prezentace  v  Galerii  Baukunst  v  Kolíně  nad  Rýnem  v  roce  1972  (28.  9.  –18.  11.  1972) a  jeho černobílé reprodukování v  katalogu, který k  výstavě vyšel. Dílo je uvedeno v  autorově osobním soupise pod číslem 845. Při konzultacích posouzeno PhDr.  R.  Michalovou,  Ph.D., a  prof.  J.  Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr.  K.  Srpa  (cit.:  „[…]  Muzikův  do  sebe  uzavřený  vnitřní  svět si tak stále svou uměleckou průzračností vynucuje pozornost, která  v  polovině 60.  let dosahovala vrcholných podob.  […]“).