Výjimečná práce je špičkovou ukázkou autorovy rané tvorby a svými nezměrnými výtvarnými a malířskými kvalitami dosahuje světového významu. Dílo spadá do umělcova významného pařížského období roku 1904, kdy poté co na Světové výstavě v Saint Louis získal zlatou medaili za svůj obraz Balada (Radosti), překročila jeho sláva hranice oceánu. Oblastí, kde byl tento obraz, společně s několika dalšími, namalován, je francouzské malebné městečko Trégastel, kam průběžně jezdil již od roku 1902. Kupka, okouzlen řeckou mytologií, před nás staví moderně uchopený a chápaný, přesto stále platný, ideál řecké krásy v podobě nádherné nahé ženy vystupující z rozbouřeného moře, jež bezesporu odkazuje ke starověké bohyni lásky, sexuality, plodnosti a krásy – Afroditě. Tato „z pěny narozená“ bohyně je zobrazena ve své dokonalé čistotě a půvabu tak, jak byla přírodou stvořena, nezasažena krutostí a zkažeností lidského světa, zcela nevinná, nevědomá si své nesmírné smyslnosti a sexuální přitažlivosti. Tělo, zaplavené světlem natolik, že decentně tlumí anatomické podrobnosti, malíř modeluje pomocí barevných ploch, jimiž prostupují zelenkavé a modravé akordy. Tento způsob odráží jednak umělcův hluboký zájem o fyzikální a biologické procesy, dále pak Kupkovo zaujetí spiritismem souvisejícím s vírou v existenci aury jako obrazu ryzí životní energie a vitality. Umělec v nahém ženském těle zasazeném do krajiny hledá harmonickou souhru člověka s přírodou, jakousi univerzální jednotu odpovídající jeho holistickému přístupu ke světu a roli umělce, jejž vyjadřuje sám slovy: „Vytváříme umění jenom nutností vyjadřovati na venek sama sebe. Poznal jsem sám na sobě pocity nádherného koloritu, vzbuzené jedině péčí o hygienu. Po ranní sprše cvičím v zimě v létě – zcela nahý v zahradě. Je to také otužování. Vykonávám je jako modlitbu, jíž se obracím k vycházejícímu slunci, tomuto velikému ohňostrůjci, v krásné roční době za zpěvu ptáků a proniknut jsa v celém těle vůněmi a světelnými paprsky, žiji tak nádherné okamžiky, vyzdobené nuancemi, řinoucími se z titanské klaviatury barev.“ Až klasicky znázorněný akt umělec podtrhuje rozvlněným, živým mořem v pozadí, v němž můžeme spatřovat náznaky budoucí fascinace rytmickými jevy a rozmanitými, pravidelně se opakujícími pohyby nebo zvuky, eskalujícími v orfismus a abstrakci. Za zmínku rovněž stojí důraz na umístění figury do zlatého řezu obrazu s výrazným gestem ruky, jejž Kupka rozvíjel již v předchozích letech. Nápadnou podobnost v komponování ženského těla tak můžeme nalézt i ve slavných ilustracích k Šalamounově Písni písní (Jean de Bonnefon: Le Cantiqve des cantiqves, qvi est svr Salomon, 1905), ale i v dalších letech, a to na studii André (1908), či u jednoho z jeho Prométheů (1907). Zřejmým předstupněm k tomuto plátnu byl Akt na mořském pobřeží I, který má podobné rozvržení, avšak je menšího formátu. Vysokou sběratelskou a galerijní hodnotu díla umocňuje i štítek na zadní straně obrazu potvrzující autenticitu práce jedním z největších znalců Kupky, Karlem Flinkerem (dopis z 13. 10. 1983), a později ještě jeho dědicem Pierrem Brullé. Malba byla dlouho v soukromých sbírkách, a poté byla zakoupena v roce 2000 v Lerici v galerii del Levante přímo z výstavy La nuova oggettivitá e altre cose, věnované osobnosti Emilia Bertonatiho (1934–1981), který uvedl do širokého povědomí mnoho přehlížených osobností a spolků evropského moderního umění. Galerie del Levante s mezinárodní působností uspořádala Kupkovi samostatnou výstavu již v dubnu roku 1965 a o měsíc později ji reprízovala v římské pobočce. Obraz byl vystaven v roce 2015 ve vídeňském Dorotheu, dále bylo dílo prezentováno v Helsinkách v rámci putovní výstavy v roce 2019, v jejímž katalogu je i reprodukováno. V letech 2019–2020 pak bylo plátno zapůjčeno do stálé expozice Muzea Kampa. Bude zařazeno do chystané monografie a soupisu díla doc. PhDr. M. Theinhardt, CSc., a P. Brullé. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a prof. PhDr. T. Vlčkem, CSc. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit: „[…] Obraz si dodnes uchovává bezprostřední smyslnost, svědčí o Kupkově malířském nasazení po letech, kdy se věnoval ilustracím a karikaturám. […]“).