85. aukce, číslo katalogu 182 Dílo Jakuba Schikanedera, ojedinělého tvůrce umělecky činného takřka rovným dílem ve století 19. i 20., od svého počátku postupně krystalizovalo, nacházelo nové podněty a neustále se vyvíjelo až do autorova skonu, a to zcela výjimečně bez stagnace pozdní tvorby známé v mnoha jiných příkladech. Technicky dokonale připravený pražskou Akademií i studiem v Mnichově nejprve vyjevil svou silnou angažovanost výjevy sociálně kritickými, následně se mu staly inspirací osamělé ženy v krajině, tiché večery, obrazy opuštěné krajiny a nakonec i teskné městské interiéry ovlivněné jeho osobně prožitým vztahem k Praze a jejím mizejícím krásám. Spojujícím prvkem všech těchto fází nebylo jen romantické zachycení a projekce momentálních nálad, ale spíše hluboká introspekce do pocitů a bolesti člověka a sdělnosti konkrétního místa. Podzim života kryjící se s poslední tvůrčí dekádou prožil Schikaneder v ústraní od veřejného života, kdy sice stále ještě učil na Uměleckoprůmyslové škole, ale své styky omezil na úzký okruh přátel a sběratelů, kteří měli přístup do jeho ateliéru. V druhém desetiletí 20. století si ovšem zamiloval ostrov Helgoland na severním pobřeží Německa a opakovaně se tam také vracel a čerpal novou inspiraci. Zlomovým byl v tomto směru rok 1922, kdy po dlouhých 37 letech ukončil svou pedagogickou činnost a společně se svou ženou si nechal vystavit nový pas, který bohatě využili k cestám na pobřeží Severního moře a již zmíněný ostrov Helgoland, jenž zásadně ovlivnil poslední etapu jeho díla. Schikanederova mysl zde nacházela potřebný klid, jejž přetavil v řadu mnohdy velkoformátových kompozic s dominujícím pobřežím zpravidla dobývaným neklidným příbojem. Zajímavé a zároveň příznačné je, že jako městský člověk a příslušník moderní civilizace ani zde nikdy nehledal nehostinnou volnou přírodu, ale ukotvoval nespoutaný mořský živel na rybářském molu nebo výběžku pevniny. Pevnině pak propůjčoval pocit bezpečí v poklidu korzujícími lidmi nebo výsostně symbolicky dominujícím majákem či signální věží. Přesně do této části autorovy tvorby spadá i představované plátno nesoucí poetický název Loučení na břehu mořském. Tato práce zároveň velmi úzce zapadá do konvolutu maleb zachycujících nejspíše tutéž lokaci, publikovaných recentně v odborné literatuře (V. Hulíková, ed.: Jakub Schikaneder, 1855–1924, Praha 2012, kat. č. 162–166). Autor zde předkládá velmi osobitý deníkový záznam, v němž jako by zhmotňoval rozpoložení své zralé malířské duše. To vše aniž by ustoupil od kvality a základních principů charakterizujících nezaměnitelně jeho styl – matný svit, pastelová splývavá barevnost a nenapodobitelná měkkost tvarů hovoří o neztenčených silách malíře světových kvalit. Představované dílo má nezpochybnitelné galerijní hodnoty, a může tak být ozdobou každé významné sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. PhDr. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza prof. PhDr. T. Vlčka, CSc. Dále přiložena restaurátorská expertiza a znalecký posudek z Národní galerie Praha.