Melancholické, malířsky senzitivně ztvárněné dílo je vynikající ukázkou poetického způsobu malby přední české ilustrátorky druhé poloviny 20. století Ludmily Jiřincové. Křehkou povahu první dámy české grafiky částečně zformovala realita tragických důsledků druhé světové války i zděděný talent po jejím prastrýci Ferdinandu Engelmüllerovi, významném českém krajináři. Ve volné tvorbě dokázala malířka s bravurní pečlivostí využít možností barevných valérů a vetknout každému dílu neobyčejnou jemnost projevu, až se některé její obrazy zdají být spíše výtvarnou básní, která dává nahlédnout do autorčina nitra. V minuciézně odstíněných růžových tónech něžně podaného obrazu se doslova vznáší na snové, v zelenošedých tónech laděné louce dívka se zavřenýma očima, v okamžiku meditace či snad spánku. Dílu, prodchnutému neobyčejnou poetickou něhou, vtiskla Jiřincová nejlepší znaky svého talentu a vnitřního založení, půvabnou dějovost i decentní erotičnost. Neutrální pozadí dodává celému výjevu měkký sametový výraz a vyzdvihuje ženské tělo do středu divákovy pozornosti s důmyslnou prezentací ženské krásy. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D