85. aukce, číslo katalogu 52 Uchvacující a naprosto unikátní práce Františka Muziky je vysoce reprezentativní ukázkou malířova meziválečného tvůrčího období. I když patřil Muzika k průkopníkům surrealismu v Čechách, jeho naturel mu nikdy nedovolil dát zcela volný průchod iracionálním podvědomým myšlenkám. V jeho díle můžeme vždy pozorovat aspiraci ke klasickému řádu a romantickému cítění. Tuto skutečnost popsal již Vítězslav Nezval v textu doprovázejícím zásadní výstavu Poesie 1932, uvádějící surrealismus na českou výtvarnou scénu, které se Muzika účastnil. V této době se navíc v jeho tvorbě zcela zásadním způsobem odrazil vliv Picassova lyrického kubismu, na nějž umělec zareagoval se sobě vlastní energií a nezpochybnitelnou individualitou výtvarného jazyka. Výsledkem se pak stalo toto velice sugestivní, až magicky působivé plátno Torso I, jedna z nejvíce vystavovaných a reprodukovaných Muzikových prací této doby. Autor v něm potlačil okolní prostor a soustředil se na hmotu stylizovaného ženského těla, jehož křivky se mění v biomorfní tvar, který však neztrácí ladnost. Kompozice torsa bez hlavy a rukou nejspíše vychází rovněž z Picassových vzorů. Naznačená draperie umožnila Muzikovi pracovat odvážněji s barevnými plochami a jejich stínovým zpracováním. Vynikající obraz je tak výborným příkladem malířova plynulého přechodu od doznívajícího imaginativního kubismu k surrealismu. Dílo bylo mnohokrát vystaveno na Muzikových samostatných i skupinových výstavách. Poprvé v Aventinské mansardě v roce 1931, dále především na zásadní výstavě Poesie 32 (SVU Mánes, Praha 1932, kat. č. 63). Následně se obraz objevil například na autorově retrospektivě ve Valdštejnské jízdárně (Praha 1981, kat. č. 33). Rovněž je práce celostránkově černobíle reprodukovaná v monografii autora (F. Šmejkal: František Muzika, Odeon, Praha 1966, kat. č. 35). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Tento obraz lze směle označit za zlomové dílo v tvorbě Františka Muziky, procházejícího na přelomu 20. a 30. let zřetelným přehodnocením kubismu, který v jeho pojetí dostával vláčné, lyrické, biomorfní tvarosloví, ocitající se na pomezí abstrakce. […]“).