85. aukce, číslo katalogu 147 Vynikající, vysoce sugestivní práce je brilantní ukázkou autorova výjimečného tvůrčího období počátku 50. let, ve které se po desetileté odmlce zapříčiněné válečnými strastmi mohl opět soustavně věnovat malování. Šíma čerpal ze své minulosti a plynně navázal tam, kde přestal. V jeho díle tak dochází ke zvláštnímu přerodu, během něhož se na jednom obraze prolínají realisticky pojaté záběry z měst s jeho abstraktními, silně imaginativními krajinami dřívějšími. Působivá scéna spadající do série vesniček Pontoise, kde autor tvořil v létě roku 1952, je mistrným dokladem této jedinečné transformace a obdivuhodného znovuzrození výtvarníkova neskonalého tvůrčího génia. Odráží jeho celoživotní lásku k Francii, kde prožil většinu života a která se pro něj stala téměř domácím prostředím, k němuž ho vázala i blízká přátelství a umělecké vazby, a to nejen tematické. Malíř v předkládaném obraze reálný zážitek zachytil v atmosféře jakési surreálné představy a podařilo se mu lyricky přetlumočit hmotnou strukturu bloků venkovských domů. Geometrizovaný abstraktní vrch v pozadí vesnice se v této době objevuje u Šímy často, jako jakýsi ideogram země. Podmanivá francouzská krajina zůstává zachycena v autorově díle nejen jako vzpomínka na Pontoise, z níž vytěžil hned několik prací, ale rovněž v cyklu krajin z Brie. Dílo pochází z majetku Ljuby Veselé a jejího manžela, kteří byli v meziválečné době členy spolku Umělecká beseda. Manžele, kteří po druhé světové válce opustili Československo a nakonec zakotvili v USA, spojovalo s Šímou dlouholeté přátelství a vlastnili celou řadu jeho prací. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Posuzovaný obraz Vesnice je krásným dokladem, že Šímův civilizační optimismus 20. let byl nahrazen pohledem na liduprázdná, venkovská zákoutí, geniálně přebásněná s lety cizelovanou malířskou kulturou. […]“).