85. aukce, číslo katalogu 87 Svým formátem kabinetní, leč významem nezanedbatelná malba Antonína Slavíčka představuje typickou ukázku pozdního autorova díla příznačného dynamickým stylem založeným na práci s barevnou skvrnou a snahou o vyjádření bezprostředního smyslového vjemu v konkrétním čase. Představovaná malba svědčící o autorově celoživotní snaze o vyrovnání napětí mezi městským exteriérem a plenérem je jedním ze Slavíčkových pražských motivů, které rozvíjel ve více variantách čistě z vlastní iniciativy a na základě fascinace daným tématem, a také v souvislosti se zájmem o mizející zákoutí asanovaného města. Po námětové stránce mu bylo zároveň přínosné i stipendium Charlotty Piepenhagenové, díky němuž roku 1907 navštívil Paříž. Tamní tržiště se stánky a slunečníky, a snad i příklad v Paříži tehdy usazeného T. F. Šimona, se mu jistě pozitivně vtiskly do paměti, aby je mohl tvůrčím způsobem zpracovat po svém návratu domů. V těchto výjevech ho fascinovaly útvary rozevřených slunečníků nad stánky a procházející lidé, a to zcela na úkor okolních domů. Gestická práce s barevnou hmotou, rozostřenost fokusu, spontánní přístup i s geniální lapidárností zachycená nálada prostřednictvím zády stojící postavy dokazují bezprostřednost a cenu těchto drobných malířských etud, které právě v tomto tvůrčím období byly Slavíčkovi médiem pro vyjádření osobních prožitků a emocí bez zjevné autocenzury. V dopise Augustovi Švagrovskému označil malby těchto rozměrů a provedení jako „ona prkénka“, která mu umožňovala „zachycovat dojmy prchavých nálad“ a vytvářet tak jakýsi malovaný deník k zachycení „vzpomínek na dny zde zažité“. Hodnotu této práce pocházející z kvalitní pražské sbírky potvrzuje její zařazení do Tomešova soupisu autorova díla pod názvem Trh v Praze II (J. M. Tomeš.: Antonín Slavíček, Praha, 1966, kat. č. 394). Při konzultacích posouzeno prof. PhDr. R. Prahlem, CSc., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.