85. aukce, číslo katalogu 47 Brilantně provedená a vysoce sugestivní dvojice prací je nádhernou ukázkou autorova výjimečného tvůrčího období počátku 50. let, ve kterém se po desetileté odmlce zapříčiněné válečnými strastmi vrátil opět k soustředěnému malování. Šíma čerpal ze své minulosti a plynně navázal tam, kde přestal. Ve svém díle došel k prolínání reálného prostoru s abstraktními, silně imaginativními krajinami, jaké pro něj bývaly typické v dřívějších letech. Dvě působivé malby, spadající do série prací inspirovaných regionem Brie (dnešní Seine-et-Marne), jsou mistrným dokladem této jedinečné transformace a obdivuhodného znovuzrození Šímova neskonalého tvůrčího génia. Odrážejí jeho celoživotní lásku k Francii, kde prožil většinu života a která se pro něj stala téměř domácím prostředím, ovšem také jeho tehdejší fascinaci krajinou, jež se mu nesmazatelně vryla do paměti a zůstala zachycena na některých jeho plátnech. V předkládaných obrazech se ideogramem země stávají dvě ploché kry, vznášející se v jakémsi modrém surreálném prostoru. Na těchto ostrovech se pak podle Josefa Šímy v tichu a prázdnu rodí život. Reálná krajina tohoto regionu je velmi podobná té české, přesto ji malíř zachytil jako vyprahlou zemi se solitérními keři. Snad vzpomínal na zlatá pole pozdního léta a zachytil je v lyrické atmosféře jako snovou scenérii, jíž navíc dodal vybroušenou malířskou technikou neuvěřitelnou lehkost. Dílo pochází z majetku Ljuby Veselé a jejího manžela, kteří byli v meziválečné době členy spolku Umělecká beseda. Manžele, kteří po druhé světové válce opustili Československo a nakonec zakotvili v USA, spojovalo s Šímou dlouholeté přátelství a vlastnili celou řadu jeho prací. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Šíma nenadřazuje žádný prvek nad druhý, jednotlivé elementy jsou ve vzájemné harmonii. Proto ani barevnost ‚nekřičí‘, je minuciózně kultivovaná, vévodí jí okr země, temná zeleň vegetace a jemná modř pásu oblohy obtékajícího zemské ‚pláty‘. Světlo se rovnoměrně rozlévá po celé ploše obrazu – jako fluidum, vnitřní energie skrytá v hmotě, vítězící nad tmou a dávající naději. Za použití vybraných, téměř minimalistických výtvarných prostředků vytváří Josef Šíma v tomto obraze novou poetickou realitu, s cílem znovu nastolit původní jednotu světa a lidského jedince, jednotu, umožňující plné citové a kontemplativní vnímání světa a života. […]“).