Naprosto mimořádná, na trhu zcela ojediněle se vyskytující malba je špičkovým dílem nesporných galerijních a sběratelských kvalit, jež dosahuje na poli evropské progresivní výtvarné scény mezinárodního významu. Tento jedinečný obraz z roku 1929 je mistrným dokladem vrcholu autorčina artificielismu a jeho odvážných uměleckých přístupů, jichž v té době s úspěchem využila v několika plátnech. Práce výtečně reprezentuje ohromné tvůrčí rozpětí, které dokázala Toyen obsáhnout během pár let. Od odhmotněných lyricky působících děl prostoupených zřetelnými obrazci dospěla až ke zcela protichůdnému vyjádření haptickou, strukturální malbou. Tímto krokem dala vzniknout naprosto nové, zcela vlastní fázi artificielismu, jež byla přímou reakcí na Štyrského formální experimenty. Autorka se prostřednictvím bohatě vrstvené pastózní malby, dynamicky narušované volně vertikálně stékajícími jemnými barevnými liniemi, oprostila od jakýchkoli pevných geometrických forem či konkrétních, blíže určitelných tvarů. Naprosto zásadní je, že tímto radikálním gestem v mnohém anticipovala mimo jiné i techniku „drip painting“, čímž udělala pro dějiny světového umění významný krok vpřed, a právě na ni zřejmě s touto technikou později navazoval i Jackson Pollock. Potemnělý výjev je postavený na tlumené barevnosti, která umožňuje právě světlým barevným detailům, vertikálně a horizontálně taženým, vyvolat pocit padajících světel ohňostroje. Barva dostala hlubinný ráz. Rovněž téma obrazu, tedy noční slavnost, dalo Toyen možnost velmi volné práce s výrazovými prostředky. Pozorovatel je nucen ponořit se skrze výjev do sebe sama a tam hledat odpovědi na své nejniternější otázky. Uprostřed pastelově temné oblohy září barvy a rozostřeně se vpíjí jedna do druhé a potom do tmy, jako by se divákův pohled na tuto nebeskou krásu rozpouštěl v slzách. Poprvé bylo plátno vystaveno na výstavě Toyen a Jindřicha Štyrského v Aventinské mansardě v roce 1930 (kat. č. 10), poté ho Toyen v roce 1931 věnovala Konstantinu Bieblovi a jeho ženě jako svatební dar. Po jejich smrti byl obraz opět k vidění na společné výstavě se Štyrským (Moravská galerie Brno, 1966) a o rok později v pražském Mánesu (kat. č. 137). Rovněž byl hojně reprodukován, poprvé zřejmě v monografii Toyen od Rity Bischof (Frankurt am Main, 1987, obr. 15), ale najdeme ho i v autorčině monografii (K. Srp, Praha, 2000, obr. 63, str. 71). Dílo pochází z významné české sběratelské rodiny. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Pro nás je důležité, že obraz stojí na pomezí abstrakce, která dávala lyrickému artificielismu další rozměr, že je založený na kombinaci splývavého rukopisu, prosvětlujícího pastózně nanášenou černou při okrajích obrazu. Je silně zrakově působivý, emotivní, výrazně umělecky přínosný, lze jej označit za jedno z vrcholných děl Toyen, vedle Šera v pralese, pocházejícího ze stejného roku. Ukazuje, jak hluboko se Toyen v pojetí vztahu barev a černé mohla dostat. Obraz na sebe právem během svého vystavení upoutával pozornost diváků, a to i v zahraničí, kde oceňovali jeho velkou originalitu. […]“).