85. aukce, číslo katalogu 137 Unikátní práce Františka Janouška představuje naprosto brilantní ukázku jeho skvělé tvůrčí etapy, v níž vyšel z lyrického kubismu, ovšem s novou energií již reagoval na surrealistické tendence. Na české výtvarné scéně byl Janoušek jedním z prvních, kteří nový evropský styl reflektovali. Spíše než podvědomím určená kompozice či tvar se jeho hmota na obraze stává výsledkem střetu oblých a ostrých křivek. Konečný objekt v sobě nese pro něj specifickou ladnost, ale často také prudkou agresivitu a krutost. Námět milenců se u Janouška objevuje opakovaně, jak napovídá název obrazu. Kompozice sestává ze dvou vzájemně propletených hmot. Důležité je pozadí, které nás uvádí do nespecifikovaného prázdného prostoru. Milenecký akt jako by se tu stával momentem mimo čas a prostor. Obraz je vyvrcholením autorova abstraktního tvarosloví, jež v těsném objetí spojuje to nejsilnější z obou jmenovaných směrů, jejichž syntéza se stala zejména díky tomuto autorovi pro české prostředí typická. Janouškova malba se nám ukazuje v té nejkrásnější, ovšem také emocionálně nejvypjatější poloze. Jak prozrazuje razítko na rubu plátna, obraz byl vystaven na jedné z nejvýznamnějších výstav v meziválečném Československu, Poesii 1932, v Mánesu. Také byl prezentován na autorově posmrtné výstavě v roce 1947 (Mánes, kat. č. 14) a dále v roce 1965 na výstavě Malířské dílo ve Středočeské galerii (zámek Nelahozeves, kat. č. 34). Dílo pochází z pozůstalosti autora. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Máme před sebou jeden z nejkrásnějších příkladů jeho radikálního uměleckého uvažování, jež přecházelo z úseku lyrického kubismu, který v jeho obrazech zvolna dozníval, do období surrealismu, k němuž dospěl po roce 1934. Lze sledovat navrácení se k námětu Milenců, částečně odvozeného z Pabla Picassa, jímž se zabýval v letech 1931 až 1933. […]“).