85. aukce, číslo katalogu 180 Temperamentní dílo je vzácnou ukázkou vyzrálého stylu malby kosmopolitně uznávaného výtvarníka Jiřího Karse. Kralupský rodák nabyl proslulosti v metropoli umění v Paříži, která se mu stala druhým domovem, kde se díky finanční nezávislosti a bez existenčních starostí pohyboval mezi tamními literáty i výtvarníky. Bytostný Evropan, zcestovalý mezi Francií, Španělskem, Československem a Německem, se musel během druhé světové války uchýlit do švýcarského exilu, kde zdrcen antisemitismem a politickou situací prožil své závěrečné tvůrčí i životní období. Avantgardně cítěný obraz silně pod vlivem Karsových francouzských souputníků výborně podtrhuje příznačnost malířovy tvorby v portrétní poloze. Skvělé malířské předpoklady a společenská vybroušenost učinily z autora vyhledávaného portrétistu. Této činnosti se věnoval s velkou zodpovědností, neboť portrét měl pro něj více než jen reprezentační úlohu, ale odrážel i jeho osobní umělecké zájmy. Především mu poskytoval dostatečnou tvůrčí svobodu. Mimořádně kvalitní práce v odvážně expresivně-fauvistickém pojetí zachycuje francouzskou kabaretní zpěvačku Marii Dubas, která stejně jako Kars musela pro svůj původ na čas přesídlit do Švýcarska. Výrazný kolorit se specifickou modří, již umělec začal používat až v závěru své tvorby, podtrhuje nejen zachycení spontánního výrazu divy, ale i její nespoutanou divokost, ke které měl malíř blízko a která ho dozajista fascinovala. Obraz byl vystaven v roce 1946 v Mánesu, o čemž svědčí štítky na obrazu a pochází ze slavné francouzské sbírky manželů Claude Weilové a Jaquese Thenona, zaměřené na moderní umění francouzských nebo ve Francii působících umělců. Hodnotu zvyšuje i fakt, že díla z Karsova švýcarského období nejsou příliš známa a velká většina z nich byla s největší pravděpodobností zničena. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Výrazné obličejové rysy portrétované, akcentované účesem v nepřehlédnutelné barvě, strhly veškerou malířovu pozornost na horní tělesnou partii, takže tuto podobiznu pojal jako bustu. Ženina tvář nesplývá s pozadím, ale naopak se o něj svou kontrastní barevností odděluje, strhává veškerou divákovu pozornost na sebe. […]“).