85. aukce, číslo katalogu 184 Osobitá, rafinovaně vytvořená koláž dokládá Kolářův rozchod s verbální poezií, dříve jím považovanou za jediného nositele sdělnosti a pravdivosti. Principy poezie však v práci zůstaly zachovány a umělec staví dílo na hranici objektu. Již od počátku 60. let vytvářel asambláže z drobných předmětů, například z uzlů na provázku, jež zapojoval do svých papírových koláží a nazýval je uzlovými básněmi. Kolářův způsob vidění běžných předmětů ve své době provokoval a otevíral netušené obzory. Autor smýval hranice mezi uměním a obyčejným životem, který sám o sobě přináší tu nejčistší poesii. Předkládaná práce ovšem obsahuje i náznak ironie, protože pomuchlaný obraz šlechtice, jemuž Kolář provázkem doplnil účes, je zavěšen na horní hraně díla a z postavy tak během chvíle vytváří malou ovladatelnou loutku. Koláž pochází ze sbírky nakladatele Jaroslava Kořána. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.