Po všech stránkách ojedinělá práce Maximiliana Haushofera, a to jak vzhledem k době svého vzniku, tak zvoleným námětem s mnohačetnou stafáží a přítomností konkrétního sujetu, představuje skutečný objev zcela vybočující z běžných představ o charakteru autorova díla. V řadě formálních aspektů je přesto velmi podobná ranému Haushoferovu plátnu nesoucímu název Jeptiška na pobřeží klášterního ostrova za večerního světla (1842), jež se objevilo na aukčním trhu před takřka deseti lety v Německu. Velmi blízké jsou si především celkovým koloritem odkazujícím ještě ke Carlu Rottmannovi, nasazením běloby na vrcholcích vln, shodnou malířskou zkratkou při zachycení některých postav, dále způsobem, jakým jsou abstrahovány ptačí siluety, nebeským horizontem skládaným z jednotlivých nesplývavých vrstev, a v neposlední řadě i podobnou kompozicí založenou na výběhu jakéhosi pódia směrem do vody a dopředném vektoru všech postav i jejich zasněných pohledů směrem do dáli. Jak už napovídá název díla, setkáváme se zde s výjevem blízkým staré norské mytologii, která se později, ve 13. století, stala inspirací pro islandské Eddy, sbírky básní a písní. Tyto básně obzvláště zaujaly německé romantiky v 19. století a staly se jedním ze základních symbolů pohanské germánské kultury. Pomyslným vrcholem této vášně pro staré mýty se stala slavná stavba Walhally u Řezna pod patronátem bavorského krále Ludvíka I. (dokončena roku 1847). Tento kontext a bavorský původ Maximiliana Haushofera vytváří jasný interpretační a inspirační rámec představovanému plátnu. Jeho tématem je slavnostní pohřeb bájného krále, který s největší pravděpodobností zemřel přímo v boji, a je tak předurčen k tomu být valkýrami doveden přímo do Walhally k Ódinovi, kde se bude společně s ostatními spolubojovníky připravovat na poslední bitvu. Název díla navíc odkazuje k odborné literatuře, kde je pod označením Walhalla, deutsche Morgendämmerung (1849) uveden obraz, který je vedený jako ztracený a s nímž lze představované dílo s určitou mírou pravděpodobnosti spojit (I. Obermayer: Max Haushofer, 1811 – 66, Ein Beitrag zur Münchner Landschaftsmalerei, München, 1978, kat. č. 208). Tuto práci tak můžeme směle označit za mimořádnou sběratelskou příležitost, překvapivě rozšiřující dosud známé portfolio tohoto mnichovského krajináře nedílně spjatého s vývojem české krajinomalby 19. století. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.