Mimořádný obraz na trhu vzácně se objevujícího Istlerova válečného období reprezentuje surrealistickou polohu jeho tvorby a představuje skvělou ukázku jeho talentu v zachycení určité sametovosti povrchů kontrastujících s drobnopisným zpracováním detailů. Tento solitér a čelní představitel informelních tendencí vždy reprezentoval nevšední smýšlení, které si v ničem nezadalo s dobovými progresivími proudy. Přestože se jeho tvorba v pozdějších letech stala značně expresivnější a byla více založena na experimentu s abstrakcí, ve 40. letech se Istler prezentoval v okruhu básníků a výtvarníků známých pod jménem Skupina Ra, kterým se říkalo „mladší surrealisté“. Důležitým motivem českého válečného umění byla tragika doby, pocit pustoty, opuštěnosti a prázdnoty. I tak, prázdně, může působit předložené dílo Strach, jehož příznačný název odkazuje ke strachu z válečného běsnění a prázdnotě po ztrátě blízké osoby. Dobový pocit beznaděje, zmaru, krutosti, ale i strachu, který čiší z Istlerova plátna, není nepodobný pocitům, které diváka zaplaví při pohledu na válečné cykly Toyen Střelnice (1940) a Schovej se válko! (1944). Imaginativní kompozice je neobyčejně zajímavá nejen atraktivním formátem, ale především námětem, který reprezentuje jeho celoživotně oblíbený a rozvíjený fantaskní motiv levitujících mlhovin, vzdáleně připomínajících lidská torza v draperiích. Obraz pochází z renomované zahraniční sbírky. Autorství potvrzeno PhDr. I. Mladičovou, Ph.D., a při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[...] Přestože je dílo Josefa Istlera z válečného období poměrně dobře známé, chyběl v něm zásadní obraz, ten, který je skutečně první, jenž jej přivedl k surrealismu, po úvodním poněkud civilistním období, jímž začínal v roce 1941. Toto dílo jej přímo postavilo do předních řad surrealistické malby mladé generace, která se před válkou začala formovat do pozdější skupiny Ra. V určitém ohledu se blíží Muzikovi a Štyrskému a Toyen, nicméně Istler si v něm nachází velmi osobité vidění světa, dovádějící skutečnost na pomezí přizračna. Do nekonečného prostoru prázdné pouště zasadil chuchvalcovité útvary odvozené z proměňujících se lidských těl. [...]“).