Sběratelsky raritní a tematicky pozoruhodná ukázka figurální tvorby vyhledávaného a uznávaného rodáka z moravských Boskovic, který svůj život spojil s prosluněnou Provence, je nadmíru působivým dokladem jeho vynikajícího uměleckého projevu. Kubínovo výtvarné školení probíhalo téměř výhradně u figuralistů, a to nejprve na sochařsko-kamenické škole v podkrkonošských Hořicích a následně na pražské Akademii u Vojtěcha Hynaise a Hanuše Schwaigera, a přestože se v době své umělecké zralosti profiloval především jako citlivý pozorovatel krajiny, rozhodující úlohu v jeho vývoji sehrála zejména figurální témata. Kubín proslul jako jeden z nejvýraznějších představitelů neoklasicismu; obrat k tomuto proudu se u něho začíná rodit během první světové války, kdy se začíná zajímat o zkoumání klasických kompozičních principů v dílech velkých italských mistrů. Ojedinělá práce je pravděpodobně jeho formátově nejrozměrnější malbou, přičemž motiv se vztahuje k slavným freskám v Sixtinské kapli od Michelangela Buonarrotiho. Mladá atletická postava se jeví jako nejslavnější z dvaceti „ignudi“, mužských aktů, které rámují po dvojicích jednotlivé nástěnné výjevy, avšak nevztahují se k významu ztvárněných biblických scén. Tyto mužské figury měly reprezentovat lidskou dokonalost a dávat na odiv svoji krásu a klidnou vyrovnanost, což muselo Kubínovi, vyznavači harmonie a klasických akademických kánonů, zcela jistě imponovat. Skutečnost, že Kubín tvorbu Michelangela obdivoval, dokládá i fakt, že později vytvořil pět leptů jako výtvarný doprovod k autorovým sonetům v básnickém překladu Františka Halase. Práce pochází z pozůstalosti umělcova přítele, v Paříži žijícího českého básníka Otty Kleina, který vytvořil básně ke Kubínovu grafickému cyklu Lidské bídy, vydaného v Paříži roku 1914, a u kterého malíř po nějakou dobu bydlel. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[...] Odpočívající mladík – ‚Ignudo‘ (podle Michelangela) je Kubínovým manifestačním přitakáním klasicismu v jeho plně moderní podobě. [...]“).