Naprosto mimořádné plátno Stroj času představuje aktuální výtvarnou polohu jednoho z nejvýznamnějších představitelů současné figurální malby, dlouholetého pedagoga pražské Akademie Michaela Rittsteina. Malíř, který se ke svému na první pohled poznatelnému rukopisu propracoval skrze analýzu děl nejvýznačnějších surrealistů domácí i mezinárodní scény, jde svým výrazem až na hranici drastičnosti vypovídající o krajních situacích lidství. V jeho fantaskních, až patafyzických figurativních scenériích se však neodráží pouze surrealistická lekce. Rittsteinův pastózní a dynamicky vypjatý přednes má velmi blízko k strukturální expresi Jeana Dubuffeta, Césara, ale třeba také domácího Zbyška Siona. Afektivně pojednaný výjev dvou opicím podobných stvoření osedlávajících si motocykl graduje v obličejových grimasách, které celý výjev posouvají až do jakési lidové hororovosti masopustních karnevalů. Technokulturní blasfemismus v podobě dvou lidoopů a nezvladatelného stroje, který ovšem podněcuje zvědavost, nemůže nepřipomenout úvodní scénu z dnes již kultovního románu 2001: Vesmírná odysea Arthura Charlese Clarka, nejznámějšího představitele literatury kyberpunku. S velkou kulturní erudicí a ironií sobě vlastní před námi Rittstein nastoluje otázku, zda jsme schopni vyznat se v současné technokultuře a žít v tak rychle se proměňujícím světě čtvrté průmyslové revoluce bez větších morálních následků. Barevná excitace v okrovém, téměř monochromním provedení vrcholí v pastózním nánosu vrstvy pryskyřice, která do popředí vytahuje kolo stroje. Obraz byl publikován v umělcově retrospektivě (P. Lukáč: Michael Rittstein retrospektiva, 2019, str. 124). Přiložen certifikát pravosti autora.