Podmanivá velkoformátová práce jednoho z nejvýraznějších českých poválečných autorů spadá do Medkova vrcholného období 60. let, které bylo ve znamení tvůrčího rozmachu i hledání nového výtvarného jazyka, kdy se umělcův projev začal odvracet od námětů pracujících se surově deformovanými převážně ženskými postavami a jeho motivový rejstřík se přesunul spíše k výraznějším stylizacím ztrácejícím popisnost a detail, skrze něž postupně došel až ke zcela abstraktnímu zpracování. Medek se během šedesátých let zabýval dvěma hlavními okruhy zakázek: jednak obrazy pro kostelní interiéry, a rovněž také výzdobou vnitřních prostor pro ČSA. Předložené dílo pochází z jeho velké realizace čtrnácti nástěnných panó, jež uskutečnil do reprezentativních prostor ČSA v Košicích a která pospolu již dnes bohužel neexistují. Celkově malba působila nevšedním, svěžím dojmem i vnitřní monumentalitou, kterou si však uchovaly i její jednotlivé části. Přestože Medek rozvrhoval cyklus jako celek, zároveň je patrné, že každý výjev řešil samostatně. Tento díl, náležející k závěrečným, má celou Medkovu poetiku počátku 60. let, jeho talent i schopnost práce se sílou barvy, včetně její hmotové složky. Působivost plátna je zvýrazněna zvrásněnou hustou monochromní plochou, která jako by byla spíše živoucí tělesnou tkání. Kompozice je členěna v horní části soustředěnými kruhy s temným středem a ve spodní části šesti obdélnými otvory, z nichž ještě barva volně stéká po červené ploše, zanechávajíc tak v divákovi silné emoce, jež se vrývají hluboko do paměti. Dílo bylo vystaveno na autorově monografické výstavě Nahý v trní v Národní galerii v Praze (11. 9. 2021 – 31. 1. 2021). Bude reprodukováno v připravované monografii PhDr. K. Srpa a zařazeno do soupisového katalogu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. E. Kosákovou-Medkovou, historičkou umění a dcerou autora. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Medek zde rozvíjel vlastní znakosloví, jež nemělo v českém umění obdoby. Medek ke každé realizaci přistupoval s naprostou uměleckou zodpovědností. Ukazuje to i toto nástěnné panó, jež má stejnou intenzitu jako jeho souběžně vznikající autonomní obrazy. Jako celek mělo být dílo součástí stálé sbírky českého moderního umění, jednotlivé jeho části jsou však zdrojem silného zrakového požitku pro jakéhokoliv sběratele […]“).