Absolutně výjimečné a suverénní plátno Na Vltavě je předznamenáním Špálova nejvýznamnějšího a současně nejoceňovanějšího období let 1928–1929. Předznamenáním proto, že je označeno již datem 1927, kdy se Špála definitivně zamiloval do říční hladiny jihočeských řek, a rozvinul svůj typický rukopis, jenž později používal pro zachycení hladiny ve své vrcholné tvorbě, označované jako „modré období“. Většina Špálových krajin z let 1927–1929 pochází z jižních Čech, kde se v okolí Písecka, konkrétně u Zvíkovského podhradí, stékají dvě z našich nejkrásnějších řek. Písecko bylo lákavým útočištěm mnoha tehdy význačných osobností zvučných jmen, jakými byli Adolf Hejduk, Fráňa Šrámek, který byl dokonce Špálovým přítelem, August Sedláček či Otakar Ševčík. Špála se však na Písecko opakovaně vracel hlavně na výslovné pozvání píseckého rodáka, architekta Jiřího Kodla, se kterým se seznámil při schůzích SVU Mánes, a díky němuž se pravděpodobně do okolí Cajsky dostal již v roce 1924. Alespoň tak se to tradovalo v rodině Kodlů a dokazuje to i plátno Krajina, žlutá pole v červenci z téhož roku, které se nachází v soupisu díla pod č. 86 s hodnocením III., tedy velmi vzácné, a které měl Jiří Kodl vystaveno ve svém píseckém bytě v Pražské ulici čp. 230/15. V roce 1927, kdy vznikl obraz Na Vltavě, byl již Špála uznávaným malířem, a jak s respektem píší doboví teoretici a kritici umění Josef Čapek, Jaromír Pečírka či Josef Kodíček ve svých statích: „dorostl jistotám a vyrovnanosti a vydobyl si pevné místo v českém moderním umění“. Což ostatně nebylo nijak jednoduché. V období akademických let se totiž Špála svými názory a výtvarným projevem vymykal jak malbě svých profesorů Vlaho Bukovace a Františka Thieleho, tak svým současníkům, kteří ho nakonec, kvůli přímému nesouhlasu Emila Filly, nepozvali mezi sebe při založení skupiny Osma. Avšak právě jeho jedinečnost a suverénnost se později ukázaly jako velmi hodnotné a zařídily mu přední místo v rámci dějepisu moderního umění, a to nejen českého. Sám Špála se ve své době cítil býti Evropanem a ve svém textu Něco o tradici v umění, publikovaném ve Volných směrech, nabádal netoliko přihlížet k umění francouzskému či německému, jako spíše ke zkoumání vlastní české kultury, kterou považoval za ostatním národům rovnou, čímž sám dokázal vytvořit jedinečný a osobitý vklad schopný obstát v mezinárodní konfrontaci. Malířův specifický dělený rukopis, monochromní výběr barev i postup práce, jenž jeho vlastní syn popisoval slovy: „otec obraz nemaloval, on jej kreslil“, jsou s odstupem času považovány za jedno z nejhodnotnějších dědictví českého moderního malířství. Obraz Na Vltavě představuje absolutně jedinečné a na trhu raritně se vyskytující dílo galerijního významu, jež formovalo tento autorův malířský a v pravdě suverénní opus magnum, a nepochybně dokazuje, že jsou to právě krajiny, v nichž malíř našel zralost i hloubku vlastního malířského projevu. Přestože je obraz na blind rámu označen názvem Bouře na Otavě, pod nímž byl několikrát i vystaven (Václav Špála, Výtvarné Hlinecko, Hlinsko, léto 1975 (kač. č. 52), Václav Špála, Okresní galerie v Jičíně, 8. 5.  – 20. 6. 1976 (kat. č. 50), Národní galerie jej také půjčovala v sedmdesátých letech na různé mezinárodní výstavy českého moderního umění, např. do Budapešti), podle čísla vepsaného na blind rám lze dnes určit, že šlo o jiný motiv, jejž Špála uvedl ve svém soupise vlastního díla (E. Burget / R. Musil, ed.:, Praha 2002, str. 55): „III 1927 olej 281 Vltava mezi Blažejovic a mostem, vzadu kopce, domek.“ Jeho prvním majitelem byl významný sběratel z Mladé Boleslavi JUDr. A. Kornell, který měl ve své sbírce mj. obrazy Kubišty a Štyrského. Poté se dílo přesunulo do další slavné sbírky, a to konkrétně do kolekce dr. J. Borovičky. Při konzultacích posouzeno PhDr J. Machalickým a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa. (cit.: „[…] Obraz zachycuje výrazný námět širokého jezu, zřetelně členícího obraz na dvě části, které umožnily Špálovi rozvinout bohatý rukopis, jenž používal pro znázornění vody. Znalci jeho díla si jistě povšimnou, že pod splavem uplatnil způsob rukopisu, s nímž pracoval o rok dříve na obrazech z Marseille, zatímco nad ním již rozvinul typický rukopis svého modrého období, jejž si právě osvojil pro pojetí Vltavy v roce 1927. […]“) a znalecký posudek PhDr. M. Kodla.