Konstruktivistická ukázka práce jedné ze zásadních osobností generace nastupující na počátku 60. let Jana Kubíčka, který se stal jedním z nejvýraznějších českých představitelů geometrické abstrakce, jehož obrazy a objekty jsou vysoce hodnoceny pro svoji logiku a řád. Progresivní dílo tohoto výjimečného kolínského rodáka navzdory režimu překračovalo hranice země a od počátků sledovalo jinou formu analytické práce s obrazem, jež od meziválečného umění dozrála k obdivuhodné čistotě a racionální redukci forem. Kubíček docházel k myšlenkově nejnáročnějším konceptům skládáním, dělením, sčítáním či přemisťováním jednoduchých geometrických prvků nebo jejich částí a vytvářel stále složitější struktury, do nichž se promítaly procesy, které se v přírodě neustále v základní podobě opakují, a přitom se v sériích alespoň nepatrně posouvají dál podle momentálních podmínek, a které mohou být tak komplikované, že je nedokážeme beze zbytku pochopit. Právě rozvíjení témat v ucelených sériích se pro něj stalo naprosto klíčovým, bez ohledu na to, zda se jednalo o systémy s vertikálami, diagonálami, čtverci či kruhy, které rozmanitými kombinacemi varioval a rozmisťoval po ploše. Kubíčkovo osobité plátno je charakteristickou ukázkou tvorby sedmdesátých let, v níž dospěl ke svému úspornému projevu, na kterém můžeme sledovat vývoj jeho představy o členění plochy, o posouvání a přeskupování jednotlivých prvků podle určitých pravidel, v tomto případě podle velice sofistikovaného koloristického uspořádání. Barevné vyvážení obrazu není výplodem nahodilosti, nýbrž hluboké rozvahy, kde každý tón, vzájemné poměry a nastavení mezi čtvercovými elementy mají svou jasně vymezenou úlohu. Právě vztahy mezi jednoduchými geometrickými formami jasně naznačují, nakolik byl Kubíčkův program nevyčerpatelný, kde podobně jako v šachových partiích stačilo změnit jediný krok, aby autor došel ke zcela odlišným výsledkům než v předešlých případech. Při konzultacích posouzeno MgA. K. Štědrým a rodinou autora. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.