Vynikající a svou výstavní historií naprosto unikátní dílo Václava Špály spadá do nejsilnějšího období jeho tvorby, dvacátých let, a představuje ho jako naprosto suverénního malíře. Tento dnes sběratelsky velice oceňovaný a vyhledávaný autor svá akademická studia na obou pražských uměleckých školách kvůli přílišné tvůrčí nesvobodě a názorovému rozdílu nedokončil. Namísto toho se vydal cestou svobodného, nelimitovaného hledání vlastního moderního výrazu. V roce 1911 podnikl svou první cestu do Paříže, kde podlehl vlivu francouzských umělců a kde jej očaroval svět sugestivních barev a tvarů. Jeho styl se uvolnil, paleta proměnila, stala se jasnější a čistší. Právě na konci 20. let se tematicky vrátil k motivům ročních období, personifikovaných v postavách žen. V představovaném plátně Léto nacházíme naprosto unikátní zhmotnění veškeré letní atmosféry. Kubisticky rytmizované barevné plochy sofistikovaně, ale s naprostou lehkostí zachycují nejen její nahé tělo při koupání, ale rovněž modrou vodní hladinu, ve které se odráží růžovost pokožky. Máme před sebou skutečně výjimečné dílo, které podtrhuje Špálův obrovský malířský talent a řadí ho mezi jednoznačně nejvýznamnější české umělce celého 20. století. Původně patřilo do majetku Františka Čeřovského, od nějž se posléze dostalo do slavné sbírky dr. J. Borovičky. Práce byla vystavena v roce 1935 na samostatné Špálově výstavě v Mánesu (kat. č. 101), dále tamtéž na výstavě Václav Špála: Figurální motivy (kat. č. 107). V roce 1966 byla rovněž prezentována například na výstavě Paris-Prague 1906–1930 (kat. č. 113) a v roce 1967 na výstavě Cubist Art From Czechoslovakia v Tate Gallery v Londýně (kat. č. 102). Plátno je uvedeno v soupisu autorova díla (E. Burget, R. Musil, ed.: Praha 2002, str. 61) a na slepém rámu autorsky označeno číslem 418 v kroužku. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Obraz, znázorňující rozkročený dívčí akt na skalách u moře se zelenými stromy v pozadí, pochází z let, kdy se Špála zabýval figurálními náměty výjimečně, a to pouze členy své rodiny, blízkými přáteli a příležitostnými portréty. To, že se v roce 1929 vrátil – a to dokonce několikrát – k námětu ročních dob, zřejmě mělo své důvody; nejspíše šlo o podnět od architekta Františka Kavalíra, jenž všechny čtyři obrazy Ročních dob vlastnil, souběžně s nimi uskutečnil Špála ještě Léto, s nímž obchodoval Hugo Rottenberg, a Podzim, který prodával Otakar Štorch Marien. Léto, soustředěné do dívčího aktu, se vyznačuje zřetelným dynamismem, prudkým tělesným pohybem a výrazným, na diváka upřeným pohledem. Je skvělou ukázkou Špálova modernismu. […]“) a znalecký posudek PhDr. M. Kodla.