Adolf Liebscher, figuralista i krajinář, bratr Karla Liebschera a jeden z nedílných členů tzv. generace Národního divadla, ve kterém bylo realizováno několik jeho maleb, se zde představuje v romantizující a lidsky upřímné poloze, která nese určité pohádkové rysy fin de siècle. Jeho zralé práce byly vždy životem prodchnuté a barevně osobité. Charakteristický je pro něj zdravý realismus, jímž studuje konkrétní lidi, kteří nikdy nejsou zcela anonymní, ale mají vždy určitou osobitost. Jako málokdo ze své generace dokázal také znamenitě prostudovat zimní krajinu, podobně jako je to zřetelné právě zde či na známějším obraze Žižka před Kutnou Horou (1888). Radostné očekávání druhého nejvýznamnějšího okamžiku křesťanského kalendáře je zde jímavě zachumláno v teplé kabáty, chránící před všudypřítomným štiplavým mrazem. Na podkladě této malby byly později minimálně ve dvou emisích vydávány i pohlednice. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.