Harmonická a mimořádně kultivovaná práce solitéra české modernistické generace Otakara Kubína se opírá o autorův nevšední zájem o přírodu, k níž se celoživotně obracel s touhou po nalezení rovnováhy a stability. Ať už se jednalo o jeho ranou, expresivně exaltovanou, nebo pozdější, neoklasicistní podobu promluvy, pokaždé ho matička Země oslovovala svou nevyčerpatelnou zásobou inspirace a životní síly. Nebyly to jen krajinné scenérie, ve kterých Kubín rozvíjel svůj vztah k přírodě. Od 20. let se mu nosným tématem stala i květinová zátiší, jež si obstarával ve svém nejbližším okolí; povětšinou tedy v prostředí podmanivé Provence, kde nalézal útočiště v nevlídných chladných měsících. Kompozičně vyvážené plátno s centrálním výjevem kytice v porcelánové váze vyvolává dojem určité stálosti a nečasovosti. Kontrast teplých a studených barevných odstínů modeluje prostorovost květiny, která se ještě více prohlubuje na neutrálním prosvětleném pozadí. Kytice pochází z období autorova osobního rozpracování inspirace francouzským neoklasicismem ve 30. letech a je dokladem malířova pochopení krásy i pomíjivosti života. Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a PhDr. K Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[...] Posuzovaný obraz Kytice je velmi zdařilým a vyzrálým dílem autora, který do tematiky zátiší vnesl mimořádně bohatý vklad zcela osobitého pojetí, jež je výrazem jeho senzibility, ušlechtilosti, jemnosti a velké kultury výrazu. Na obrazové ploše se květiny, „krásky přírody“, geniálně snoubí s kreativním a promyšleným zásahem umělcovy ruky. [...]“).