Naprosto unikátní práce Václava Špály představuje díky své oboustranné malbě hned dvě ze zásadních témat tohoto autora, jenž se řadí mezi nejvýznamnější osobnosti českého meziválečného umění. Na přední straně plátna je vysoce progresivní figurální kompozice. Není signována zřejmě z toho důvodu, že byla natolik odvážná, že se Špála v dané době neodvažoval se jí otevřeně prezentovat, a nechal ji ve svém ateliéru k pozdější práci. Dr. J. Borovička, v jehož slavné sbírce obraz dlouho byl, malbu později prezentoval z této strany. Zobrazuje jeden z nejradikálnějších přístupů k znázornění ženského aktu, jejž Špála rozvíjel v období kubismu-expresionismu. Koupající se žena v sobě nese jistou drsnost v redukci tvaru na plochy, skrze měkký štětcový rukopis a dokonalou práci s proměňujícími se odstíny jednotlivých barev ale nezapře Špálovu citlivost a ohromující talent. Ženské akty se jako téma u autora objevovaly celkem pravidelně zejména kolem roku 1920, často je využíval jako alegorie ročních období a v jednotlivých detailech experimentoval s možnostmi jejich působení. Zadní strana plátna s Vltavou a krajinou u Veltrus spadá do zeleného období autorovy tvorby a je datována rokem 1921. Navazuje na Špálův soudobý zájem o řeky – v té době ještě Vltavu, později ale i další. V měkkých barvách a uvolněném malířském rukopise skládá z jednotlivých tahů štětce pokojné panorama letní krajiny. Zelené břehy se rozpínají po plátně a nepravidelně vytlačují vodní hladinu. Jedinou připomínkou lidského života je v tomto idylickém výjevu drobná postavička dívky s červeným šátkem, jež se brodí vysokou travou. Malba Vltavy je signována a byla takto rovněž prezentována (Václav Špála, Výtvarné Hlinecko, Hlinsko, léto 1975, kat. č. 37). Obě práce z nejkvalitnějšího a sběratelsky nejoceňovanějšího období zásadně vyzdvihují Špálovu výjimečnost a rovněž díky své provenienci z jedné z nejslavnějších sbírek české moderní historie budou ozdobou každé kolekce. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Obraz s rozkročenou ženou, jenž vyústil koncem dvacátých let do alegorie Léta, sice není datován, lze však učinit určité srovnání s obrazy a kresbami Jiřího Krohy ze začátku dvacátých let, jehož silný nástup přivítala generace Tvrdošíjných, s níž dokonce dvakrát vystavoval (výstava Moderního umění, připravená Veraikonem, březen–duben, 1920 a třetí výstava Tvrdošíjní a hosté, Dům umění, leden 1921). Návaznosti mezi Špálou a Krohou jsou velmi těsné v dynamickém, zjednodušeném pojetí ženského aktu. Špála měl ke Krohovi blízko, dokonce jeho nástup připomínal v článku Jak to bylo, otištěném ve Veraikonu VII (1921–1922, str. 43). […]“) a znalecký posudek PhDr. M. Kodla.