Vynikající doklad Slavíčkova malířského mistrovství s motivem Oldřichovce ve velice moderním pojetí představuje uměleckou osobnost dalece přesahující rámec obecné definice tzv. Mařákovy školy při pražské Akademii. Jednoduchý krajinný motiv spojující zemi a nebe v rovnocenné partnerství je podán způsobem typickým pro zralé malířovo dílo – hmotou zatížená země i nebeská vzdušnost jsou spolu neoddělitelně spjaty a stávají se prostředkem vyjádření umělcova hlubokého vnitřního života. V celkové obrazové faktuře se projevuje osobitý Slavíčkův rozšafně energický štětcový rukopis plný intuitivního kladení barevné vrstvy. Velkorysost, se kterou zachytil základní krajinné rysy v několika málo tazích a základních liniích, je pro jeho malířský styl také zcela příznačná, stejně jako nenapodobitelná fúze světelné atmosféry, exprese a realismu. Představované plátno bychom tak měli hodnotit jako výjimečnou příležitost k doplnění mozaiky vědění o autorovi, jenž je po právu označován za jednoho ze zakladatelů českého moderního krajinářství. Toto dílo bylo restituováno, do té doby bylo deponováno v Krajské galerii v Plzni. Pochází navíc z vynikající prvorepublikové plzeňské sbírky a prezentováno je v původní vkusné adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.