Jan Zrzavý se často a rád vracel ke svým oblíbeným motivům, které však dokázal podat vždy jiným způsobem, neopakoval se, a díky tomu je viděl pokaždé jinak. Komorní a citlivá kresba zachycuje téma „spících lodí“, které malíř rozvádí od roku 1925, kdy na popud malířky Věry Jičínské navštívil poprvé Bretaň, která jej prakticky do konce jeho života uhranula svojí prostou a vznešenou krásou. Předložená práce naznačuje, že autor právě v 50. letech začal nahlížet na již mnoho let mu známou krajinu novýma očima, a dosáhl mnohem ucelenějšího výrazu ve vystižení magické atmosféry místa. Stylizované plachetnice se staženými plachtami odpočívající v klidném zálivu ztvárnil Zrzavý s pečlivostí sobě vlastní, a nechal tak vyniknout harmonicky a trochu i tajemně působící atmosféře celého výjevu. V chvějivém rukopise jemných drobných tahů jako by Zrzavý dokázal zachytit lehký vánek vznášející se nad mořem a zároveň záblesky slunečních paprsků, jejichž centrální zdroj není na obraze patrný. Jemné provedení dokládá jeho výjimečné kreslířské schopnosti, podporuje křehkou stylizaci celé scény, a není tak divu, že tento námět dnes patří k autorovým sběratelsky nejvyhledávanějším. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.