Dílo Ferdinanda Engelmüllera, českého malíře, ilustrátora, scénografa a pedagoga vlastní soukromé školy, původně žáka Julia Mařáka na pražské Akademii, má své nesporné kvality především v upřímnosti bytostného plenéristy, jehož heslem byla věta: „Maluji, jak vidím.“ Tento umělec se navzdory své zcestovalosti pohroužil do systematického zájmu o českou krajinu, najmě o Polabí. Uměnímilovnému publiku se jeho krajiny ukazují zpravidla ve dvojím světle. Na jedné straně dominují až impresivní plenéry prodchnuté zářivým světlem. Na straně druhé od něj známe i nokturna takřka symbolistního vyznění, případně krajiny, jejichž sfumato ovlivnila autorova záliba v technice pastelu. Posledně zmíněná varianta platí i pro představovanou malbu, jež je formulována solidním pastózním a s vervou vedeným rukopisem. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.