Po námětové i barevné stránce výjimečně působivá malba Oldřicha Blažíčka prezentuje zralou část jeho tvorby, počínající přibližně kolem počátku třetí dekády 20. století. Tehdy se ve své nové pražské vile, obklopen svými blízkými, bujnou zahradou, a především ve společnosti své ženy, věnoval právě podobným harmonicky pojatým kompozicím plným vůně, svěžesti a pozitivních emocí. Těmi tehdy nejspíše vyjadřoval radost ze života v rámci asi jednoho ze svých nejšťastnějších období. Představovaná práce se vyznačuje bravurní štětcovou technikou, pevnou kompoziční strukturou i určitou brilancí, s níž s lehkostí a citem pro detail prodchnul povrch každého předmětu životem. Obrazovou plochu pokryl svým typicky pružným a měkkým rukopisem. Obraz kromě malířského mistrovství poukazuje na Blažíčkovu vášeň k přírodě promítanou do péče o zahradu a květenu, která se právě zde stává nejen tématem, ale i prostředkem a základním stavebním prvkem – tento obraz si bez květin nelze představit, neboť drtivá jeho plocha je květinami pokryta, aby nechala ostatní realitě prostor jen k základní prostorové charakteristice. Prezentováno ve vkusné adjustaci. Dílo pochází z kvalitní moravské sbírky. Sběratelskou hodnotu obrazu ještě potvrzuje jeho zařazení do monografie a soupisu díla PhDr. N. Blažíčkové-Horové a PhDr. E. Havlové (kat. č. 479).