Hlava je charakteristickou ukázkou poválečné tvorby umělkyně Helly Guth, která patřila k tzv. ztracené generaci 30. let, naplno zasažené hospodářskou krizí, radikalizací politických postojů a nakonec samotnou válkou. Vzhledem k židovským kořenům nešlo v jejím případě pouze o ztížené podmínky života a tvorby, ale doslova o život: její matka a mladší sestra, stejně jako většina příbuzných a přátel zahynuly v nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborech. Ačkoli Hella Guth unikla tomu nejhoršímu, byla stejně jako ostatní těmito událostmi poznamenána. Nucená emigrace do Anglie byla přechodem do zcela odlišného kulturního prostředí a odchod do Paříže kvůli uplatnění vlastní tvorby po válce znamenal velkou změnu. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. A. Paříkem.