Helena Trojská, jedna z nejznámějších femme fatale lidských dějin, jejíž osoba se pohybovala na hranici mytologie a krásou soutěžila s olympskými bohyněmi, je prací Jakuba Obrovského, českého malíře, grafika a sochaře, v jehož zralé tvorbě 20. a 30. let 20. století se stále silněji prosazovalo právě sochařské medium. V tomto směru byl velmi ovlivněn dílem francouzského sochaře Antoina Bourdella, ale i svým školením na Uměleckoprůmyslové škole u Stanislava Suchardy. Postavou Heleny Trojské se Obrovský zabýval velmi důkladně prostřednictvím menších studií nebo kolorovaných bust. Představovaná socha je právě takovou studií k výtvarníkově nadživotně pojaté soše Heleny Trojské, která je uložena ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Hodoníně. Obrovský zde prokázal hluboký zájem o řeckou antickou kulturu, jejíž pestrobarevnou polychromii jistě odvodil z dobře známého faktu, že její monochromní estetika, mnohdy vnímaná skrze pozdější římské kopie, je nepřesná, a je proto nutné vrátit se v tomto směru k původním zdrojům. Dílo pochází z významné pražské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. J. Machalickým.