Zralá práce Ludvíka Kuby z jeho cest po Slovensku prokazuje vysokou výtvarnou životaschopnost jeho snažení i ve vyšším věku. Kubovy aktivity byly velmi široce rozvrstvené; kulturní, vědecké, a v neposlední řadě také umělecké. Kromě hudby pro něj byla hlavním vyjadřovacím prostředkem právě malba, která v jeho podání byla vždy zcela osobitá, ba solitérní ve vztahu k dobovým avantgardám. Byl nejen zdatným portrétistou a malířem žánrů rozličných druhů, ale i velmi zdatným krajinářem-plenéristou, jenž, poučen mnichovským impresionismem, hnětl obrazy gestem vysokých olejových past a nechal je prostupovat oslnivým světlem nadsazené luminiscence. Představovaná malba je prací přesně tohoto druhu. Autor zde tvoří s chutí a s typickým zájmem o místní specifika, v tomto případě v podobě studny, resp. ramena sloužícího k její obsluze. Tato práce je uvedena v soupise autorova díla (M. Míčko / V. Nezval / J. Seifert / V. V. Štech: Ludvík Kuba, Malíř, Praha, 1946, 1941 /Slovensko/ č. 19, str. 148). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.