Antonín Chittussi během relativně krátké doby dokázal doslova vychrlit neobyčejné množství maleb a kreseb vysoké umělecké hodnoty i mezinárodní úrovně. Plátno s výstižným názvem Francouzská monumentální krajina, které zde prezentujeme, lze ve vztahu k jeho ostatní tvorbě chápat jako výjimečnou syntézu, kde autor na vrcholu tvůrčích sil spojil dosavadní snahy a přípravy v jeden ze svých nepochybných chef-d'oeuvre. Podobné Chittussiho práce bychom v soukromí hledali jen složitě a pro srovnání je proto nutné sáhnout do sbírek Národní galerie v Praze, kde představovanému plátnu konkuruje jedině monumentální zobrazení Seiny u Puteaux z let 1883–1884 (inv. č. O 687). Blízké afinity lze spatřovat i v Krajině s loďkami a západem slunce ze sbírek Západočeské galerie v Plzni (inv. č. O 650). Střed díla s dominantním vysokým nebem, nízkým horizontem a řadou detailů tvoří klidně plynoucí řeka osázená loďkami a sebevědomě brázděná parníkem coby obrazovou dominantou – tato malba tak spadá do specifické kategorie Chittussiho díla zabývajícího se životem velkých řek, které zobrazoval nejen jako pozoruhodné krajinotvorné prvky příjemné pro rekreaci, ale také jako pulzující tepny, odrážející svou nezastupitelnou roli pro soudobou civilizaci. Náměty tohoto typu byly tradičně francouzským uměnímilovným publikem, a tedy i řadou malířů, velmi oblíbené. Chittussi zde kromě jiného rozvinul oblíbený barbizonský koncept ubíhání prostoru do hloubky, k čemuž nejlépe slouží právě říční diagonála. Jako i v jiných dílech vícekrát opakovaný ústřední bod se tu prosazuje dým parníku na horizontu, který jinde pochází buď z továrního komína, nebo třeba z ohýnku živeného bramborovou natí. Celková romantika koncentrovaná v postavách vesničanů a jejich zvířectva na říčním břehu se tak prolíná s realitou moderní doby a jejím nejvýraznějším symbolem v podobě parního stroje. Hodnotu díla, do nedávna deponovaného v Muzeu umění Olomouc, potvrzuje jeho publikování v odborné literatuře (K. Novotný: Antonín Chittussi, Praha, 1939, repro. str. 25; Volné směry, 1938–1940, roč. 35, č. 1., repro. str. 27; R. Prahl: Chittussi, Praha, 2019, str. 260, kat. č. I 25) i jeho výstavní historie (Česká tradice v 19. století, SVU Mánes, Praha, 1938). Můžeme zcela směle tvrdit, že se Chittussiho obraz těchto rozměrů a hodnoty dosud na trhu s uměním neobjevil. Jedná se proto o výjimečnou a sotva opakovatelnou sběratelskou příležitost. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno PhDr. Š. Leubnerovou a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza prof. R. Prahla, CSc.