Poetický název České jaro, pod nímž se prezentuje toto výjimečné dílo, představuje studii celkového pohledu na stěnu Riegrova sálu Obecního domu v Praze, kde Švabinský kromě konkrétních bezpečně identifikovatelných osob zachytil i návrh obložení stěn, podoby dveří či stafáž přibližující působení malby v reálném prostoru. Tento honosný sál, vzdávající dodnes hold politikovi staročeské strany a obhájci českého státního práva Františku Ladislavu Riegrovi, zde spájí ve dvou Švabinského lunetách osazených skupinovými portréty nejvýznamnějších novodobých výtvarných, literárních a hudebních osobností myšlenku ryzího kulturního vlastenectví, vyjádřenou právě Riegrovým vystoupením na Říšském sněmu království českého roku 1867 a koncentrovanou v dobře známém hesle „Nedejme se!“. Vedle spisovatelů a básníků Svatopluka Čecha, Jana Nerudy, Jaroslava Vrchlického, Boženy Němcové a Julia Zeyera zde lze bezpečně rozpoznat sochaře Josefa Václava Myslbeka, malíře Mikoláše Alše či Josefa Mánesa doprovázené skladateli Bedřichem Smetanou a Antonínem Dvořákem. Švabinský byl především nedostižným a geniálním portrétistou, kterému se podařilo, podobně jako tomu bylo i u výše zmíněného kongeniálního Myslbeka, vytvořit portrétní typologii celého jednoho století české kulturní elity. České jaro tvoří nezastupitelný kamínek v této pestré mozaice. Hodnotu i nepochybnou autenticitu této malby kromě nezaměnitelného rukopisu a vysoké umělecké kvality potvrzuje i jeho publikování v soupise autorova díla (Z. Švabinská / V. Ševčík / M. Kuna: Soupis kreslířského a malířského díla 1879–1916, Kroměříž–Praha 2014, kat. č. 1095, str. 265 (repro.)). Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou.