Velice sugestivní a osobitá práce poučená zahraniční zkušeností je mimořádně zdařilým dílem židovské malířky Helly Guth. Tato souputnice Endreho Nemese či Jakuba Bauernfreunda byla během druhé světové války nucena uprchnout do Londýna, kde se na několik let sblížila se surrealistickým proudem. Působivé plátno je ale ukázkou její poválečné tvorby, kdy se již do jejích prací zásadním způsobem propisovala geometrie. Avšak i v abstraktní kompozici, kde se na první pohled zdá, že geometrizace tvarů naprosto převážila nad námětem, se přesto mezi jednotlivými barevnými plochami rodí silueta města. Hella Guth pozoruhodně zasahuje do celku evropské kultury 20. století a je třeba říci, že v tomto ohledu čeká na velké zhodnocení. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. A. Paříkem. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Obraz Helly Guth je přitažlivou ukázkou pařížské malby šedesátých let. Oprostila se od mírného vlivu lyrické abstrakce, jímž částečně prošla po svém příchodu do Paříže, aby rozvíjela své osobní tvarosloví, které ukazuje na skrytou logiku, jež pronikala její dílo. […]“).