Technicky suverénně uchopená malba je kvalitním reprezentantem výtvarného talentu Jana Slavíčka, pokračovatele malířského rodu Slavíčků, jenž své nadání zdědil po svém otci Antonínovi, zásadním reprezentantovi české moderní krajinomalby. Jedním z Janových celoživotně nosných témat byl tradiční motiv zátiší, v němž se promítl autorův zájem o umění starých mistrů i nebývalý cit pro budování kompozičně a koloristicky vyvážených děl. Harmonický obraz v sobě snoubí komorní intimitu, tolik typickou pro holandská barokní vanitas, a zároveň dokládá Slavíčkovu fascinaci optickými iluzemi a světelnými reflexemi, jež je v této drobné malbě dotažena k dokonalosti v mistrně vyvedeném detailu stříbrného povrchu mísy se zrcadlícím se pomerančem. Dílo dosud nebylo publikováno ani vystavováno. Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a prof. J. Zeminou.