Mimořádné a v rámci známé tvorby ojedinělé plátno Oldřicha Blažíčka z první poloviny 20. století představuje svého autora ve výtvarné rovině, se kterou si ho ani odborná veřejnost běžně nespojí. I díky zvolenému tématu se tato malba vymyká z jeho obvyklých tematických řad, inspirovaných hlavně vesnicemi a poli Českomoravské vrchoviny či nenapodobitelnými interiéry pražských chrámů. Jakýsi polo-mytologický lesní interiér zachycující vodní žínky či potoční nymfy, nebo snad jen prosté pradleny v nedbalkách, umožnil umělci přehodnotit barevnou škálu a nahradit na paletě zemité odstíny úrodné české hnědozemě rejem nesčetných zelených valérů vypointovaných kontrastní červení jakýchsi frygických čapek pokrývajících hlavy jinak dočista nahých žen. Na obraze je velmi znát, že byl vytvořen v období Blažíčkova šťastného osobního i profesního života. Prezentováno ve vkusné adjustaci. Dílo pochází z kvalitní moravské sbírky. Sběratelskou hodnotu obrazu ještě potvrzuje jeho zařazení do monografie a soupisu díla PhDr. N. Blažíčkové-Horové a PhDr. E. Havlové (kat. č. 278).