pastel na plátně
1902
vpravo dole
106 × 139 cm
rám, sklo
Vzácná pragensie dosahující vysoké harmonie sytých zelených tónů, cihlové červeni a lomeného olivového odstínu vodní hladiny, představuje svého autora po všech stránkách v nejlepším světle, navíc v námětové poloze méně obvyklé, a tedy o to přitažlivější. Po roce 1900, kdy už Slavíček suverénně ovládal mnohostranné rejstříky své dynamické malby a sklízel v uměleckých kruzích uznání, se začal souběžně s krajinářskou tvorbou zabývat i městem. Popudem mu mohly být nejen dětské vzpomínky na chlapecká léta strávená ve staropražských zapadlých koutech, ale i jeho stesk z toho, že stará Praha od 90. let 19. století ustupovala mnohdy fádní zástavbě eklektických činžáků. K představované malbě existuje i menší nedokončená olejová skica na dřevě, z jejíž kompozice a barevnosti Slavíček v definitivě přímo vycházel. Tato skica se nachází na rubu obrazu s názvem Klášter blahoslavené Anežky, jenž je v signatuře i datovaný rokem 1902, a dává tak našemu dílu přesný datační rámec. Pastel, který na základě této přípravné skici vznikl, zachycuje vltavské nábřeží viděné z Novotného lávky přes vodu směrem k Mráčkově budově Bellevue, tehdy nedávno dokončené. Toto dílo je asi prvním ze tří velkých pastelů, které Slavíček v tomto období vytvořil. Zajímavým okamžikem je sám zvolený záběr, který už není inspirován snahou zachytit poslední záchvěvy odumírající asanované Prahy, již zde nevede prudkou polemiku proti ničení památek, ale posouvá svůj zájem k rodícímu se velkoměstu hledajícímu teprve svou tvářnost. Hodnotu této práce pocházející z kvalitní meziválečné a poválečné pražské sbírky dr. J. Borovičky potvrzuje i její zařazení do soupisů autorova díla (J. M. Tomeš: Antonín Slavíček, Praha, 1966, kat. č. 132; J. Kotalík: Antonín Slavíček, Soupis díla, Praha, 1965, kat. č. 186, str. 138). Nahlíženo z hlediska výše uvedených souvislostí a faktů je nutné hodnotit toto plátno jako výjimečnou příležitost získat Slavíčkovo dílo vpravdě galerijní hodnoty. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.