Konstruktivistická ukázka práce jedné ze zásadních osobností generace nastupující na počátku 60. let Jana Kubíčka, který se stal jedním z nejvýraznějších českých představitelů geometrické abstrakce, jehož obrazy a objekty jsou vysoce hodnoceny pro svoji logiku a řád. Progresivní dílo tohoto výjimečného kolínského rodáka navzdory režimu překračovalo hranice země a od počátků sledovalo jinou formu analytické práce s obrazem, která od meziválečného umění dozrála k obdivuhodné čistotě a racionální redukci forem. Kubíček docházel k myšlenkově nejnáročnějším konceptům skládáním, dělením, sčítáním či přemisťováním jednoduchých geometrických prvků nebo jejich částí a vytvářel stále složitější struktury, do nichž se promítaly procesy, které se v přírodě neustále v základní podobě opakují, a přitom se v sériích alespoň nepatrně posouvají dál podle momentálních podmínek, a které mohou být tak komplikované, že je nedokážeme beze zbytku pochopit. Právě rozvíjení témat v ucelených sériích se pro něj stalo naprosto klíčovým, bez ohledu na to, zda se jednalo o systémy s vertikálami, diagonálami, čtverci či kruhy, které rozmanitými kombinacemi varioval a rozmisťoval po ploše. Kubíčkovo osobité plátno je charakteristickou ukázkou tvorby sedmdesátých let, ve které pracuje s metodou, která narušuje symetrický pořádek barevnou asymetrií. Porušením zaběhnutých pravidel posouvá určitou sterilitu konstruktivistického umění k zajímavějšímu a vizuálně bohatšímu výsledku. Barevné vyvážení obrazu ovšem není výplodem nahodilosti, nýbrž hluboké rozvahy, kde každý tón, vzájemné poměry a nastavení mezi čtvercovými elementy mají svou jasně vymezenou úlohu. Jen málokterý umělec došel k takové dokonalosti a promyšlenosti obrazové skladby jako právě Kubíček a jen nemnoho výtvarníků předestřelo budoucím generacím nevyčerpatelné množství variací, jaké umožňuje práce s jednoduchými geometrickými formami a jejich kombinováním. Při konzultacích posouzeno MgA. K. Štědrým a rodinou autora. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.