Pozdně středověkou desku s námětem Panny Marie a Čtrnácti svatých pomocníků lze na českém trhu s uměním označit za velmi vzácnou sběratelskou příležitost. Toto dílo, pocházející ze sbírky barona Güntera, je predelou nedochované oltářní archy. Ústřední postavou je mladistvě vyhlížející Panna Marie uprostřed sboru Čtrnácti svatých pomocníků. Celkové provedení svědčí o jihoněmeckém vlivu a časovém zařazení desky do prvních desetiletí 16. století – jedná se o dílo nesporné kvality, patrně pocházející z Norimberku z okruhu žáků Michaela Wohlgemutha. Jeho námět i výtvarná stránka svědčí o pravděpodobném spojení s poutním místem ve Vierzehnheiligen v Horních Frankách. Malba nejen díky vyvedení v hřejivých barvách, ale i díky námětu samotnému vyzařuje harmonii a pocit bezpečí. Jedná se totiž o skupinu světců vzývanou tradičně v nouzi. Jejich spojovníkem je sama Panna Marie, k níž se všichni také kompozičně i ideově vztahují, přičemž vertikální sdělení této ikonografie stvrzuje postava malého Ježíše stojícího na ramenou sv. Kryštofa, kde se s takřka anekdotickým gestem opírá o svatozář své matky. Kromě těchto dvou kompozičních a ideových pilířů se zde nacházejí i tito světci a světice: sv. Kryštof s Ježíšem na ramenou, sv. Kateřina Alexandrijská s atributem lámacího kola, sv. Diviš nesoucí na podnose vlastní hlavu, sv. Erasmus s vlastními střevy navinutými na hřídeli, sv. Eustach s jelenem s krucifixem v paroží, sv. Jiří v honosném brnění a s drakem proklátým kopím, sv. Jiljí s postřelenou laní, sv. Blažej s biskupskou holí a mitrou, sv. Markéta s dráčkem vylézajícím z obrazového rámce, sv. Pantaleon s rukama přibitýma k hlavě, sv. Vít v kotli s vroucím olejem, smůlou a olovem, sv. Cyriaka rozpoznáme v postavě mladíka s tonzurou a palmovou ratolestí, dále sv. Akátius ve zbroji s trnovou korunou na hlavě a v neposlední řadě také sv. Barbora s mečem, korunou a kalichem s hostií. Malba je zachována v takřka intaktním stavu. Záměrně přiznaná a neretušovaná jsou však místa svědčící o novodobé historii desky. Vesnička Ottengrün bei Bad Neualbenreuth, kde byl obraz umístěn, byla totiž za druhé světové války bombardována. Obraz sice zasáhlo několik střepin, ovšem podle místní legendy tím ochránil místní obyvatelstvo, které při náletu nedošlo žádné úhony. Dílo bylo též po určitou dobu deponováno ve Stiftlandmuseum Waldsassen. Při konzultacích posouzeno Mgr. J. Fiřtem, Ph.D., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza prof. PhDr. J. Royta, Ph.D.