Lyricky laděná a působivě imaginativní práce Sen Vojtěcha Tittelbacha představuje formativní období autorovy tvorby. Tento absolvent grafické speciálky u prof. Maxe Švabinského na pražské Akademii kultivoval svůj výtvarný projev tříměsíčním pobytem v ateliéru Františka Kupky ve Francii, z něhož se vrátil v pozdním jaru roku 1930. Avšak již rok 1929 pro něj znamenal proměnu formově-slohové stránky díla, která se značila rozkladem reálných forem, překonáním pozemské tíhy a postupným směřováním k tvarově svébytným nefigurativním kompozicím připomínajícím estetický účinek atonální, dodekafonické hudby. K tomuto výrazu Tittelbach dospěl skrze touhu po postihnutí živočišnosti a produchovnělé senzuality při reflexi významných děl kubismu a dadaismu. Ačkoliv díla z tohoto období působí velmi poeticky a přibližují se svým vizuálem surrealistické sféře zázračna, pro Tittelbacha byl vždy mnohem více inspirativní poměr kubismu k „pravdě“ a výřečnosti. Sám ke konci života několikrát popřel inspiraci surrealismem a vzýval Picassova velkoformátová plátna a Picabiův dadaismus. Tittelbachův neutuchající zájem o problematiku výrazu a formy a jeho velký potenciál komentoval i Kupka ve vysvědčení z tříměsíční stáže u něho v ateliéru: „Věnoval se řešení problému výrazu a formy umění, jež odpovídá naší době. Jeho talent takto posilněn a zjasněn jej povede k dílům trvalé ceny a k úspěchu.“ Obraz Sen představuje pastózní směsici naturálně působících růžolících tvarů, jež kontrastují s plochami jasně a temně modré. Vrcholem malířského umu je pevně vedená linka v popředí obrazu posouvající některé obrazce do popředí, která neruší jemnost kompozice ani nepůsobí ilustrativně, ale pozdvihá sémantiku jednotlivých prvků celého výjevu. Obraz byl reprodukován v časopise Život, vydávaném Uměleckou besedou pod redakcí Vladimíra Holana, jako ilustrace k článku (J. Pečírky) Obrazy V. Tittelbacha. O malířově tvorbě a životě (Život XII, 1933 – 1934, str. 115). Dílo je reprodukováno v monografii autora (L. Hlaváček: Vojtěch Tittelbach, Odeon 1986, kat. č. 17). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a F. Tittelbachem, synem autora. Přiložena odborná expertiza J. Machalického.