Osobitá ukázka Rotreklovy novátorské tvorby z poloviny 60. let spadá do jeho působení ve skupině Radar, jejímž byl dlouholetým členem a v níž působil až do jejího zrušení. Tento vynikající ilustrátor a malíř, známý především v kruzích fanoušků science fiction, proslul zejména svou vášní k technickým výdobytkům lidstva, které ztvárňoval ve svých futuristických kresbách doprovázejících vědeckofantastickou a naučnou literaturu, jež mu byla obsahově velice blízká a v níž nemá ve středoevropském kontextu konkurenci. Šedesátá léta jsou u Rotrekla považována za vrchol jeho umělecké dráhy, kdy samotná práce štětcem k dosažení požadovaného výrazu umělci již nestačila a pro vyjádření svých myšlenek začal používat jiné než čistě malířské formy a materiály či montoval skutečné přístroje nebo jejich odlitky do svých realizací. Tyto experimenty zbavovaly malbu klasického rukopisu a z výjevů se stávaly spíše objekty-reliéfy. Technicky propracovaná scéna v sobě syntetizuje zmíněné postupy, a jak název napovídá, zavádí diváka přímo na průzkum do nitra vesmíru, ve kterém září výrazné půlkruhy navozující dojem slunečního svitu, které v Rotreklově podání odkazují k neokubistickému tvarosloví. Není bez zajímavosti, že některé z prací z této doby vedou přímou inspirací k francouzskému kubistovi Robertu Delaunaymu, kterého malíř obdivoval. Působivost a celkovou podmanivost dotvářejí plastické kruhové prvky vystupující z plochy a navozující prostorovou hloubku. Celková ikonografie díla je skvělým dokladem malířových fantazií spojených s dobýváním kosmu a velice aktuálně reaguje na tehdejší mezinárodní vývoj v umění, které navzdory režimu vzniklo téměř bez kontaktu se světovou scénou a jež můžeme paralelně přiřadit k tendencím space age i k dobové abstrakci. Obraz byl vystaven na autorově samostatné výstavě Dobývání skutečnosti; obrazy z let 1958 - 1965 v galerii Československý spisovatel v Praze, původním Topičově salonu, kde celkovou atmosféru umocňoval doprovodný zvuk autorem vlastnoručně sestaveného elektrického strojku, jakéhosi počítače návštěvníků, a reprodukovaná konkrétní hudba. Dále byl prezentován v galerii ZB ve Vídni (1967) a poté zůstal v majetku autora. Dílo bude publikováno v autorově chystané monografii doc. T. Pospiszyla, Ph.D., a pochází z pozůstalosti. Při konzultacích posouzeno PhDr. J. Machalickým a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza doc. T. Pospiszyla, Ph.D.