Osobitě pojatý obraz představuje komorní ukázku tvorby Linky Procházkové, pro niž se stala signifikantní harmonická a něžně vyznívající díla. Přestože se Procházková jako jediná žena zúčastnila druhé společné výstavy skupiny Osma v pražském Topičově salonu a později se stala členkou Svazu českých výtvarných umělců Brno, zůstala po mnoho let veřejnosti skryta ve stínu svého manžela, úspěšného a uznávaného malíře a grafika Antonína Procházky. Její práce ovlivněné evropskou modernou přešly od expresionismu k neoklasicismu a souvisle s vytříbenou barevností rozvíjely náměty žen a matek s dětmi, tančícími nebo pózujícími dívčími postavami s květinami či ovocnými koši, radostně si hrajících dětí či lyrických zátiší. Idylický výjev autorka zpodobnila s důrazem na křehkost děťátka a líbeznou tvář mladé ženy, jejichž postavy z neutrálního pozadí téměř vystupují, což podtrhuje důmyslně pojatý autorský rám. Malba k divákovi promlouvá svým klidem a zdůrazňuje nejvyšší a nedotknutelné posvátno ženského světa, mateřství, v tomto případě prodchnuté středověkou mariánskou tematikou. Významná pražská sbírka. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a PhDr. M. Macharáčkovou.