Vojtěch Bartoněk patřil k oblíbeným tvůrcům poslední čtvrtiny 19. století, mnohokrát publikoval své práce v dobových kulturních periodikách a podobně jako kupř. Václav Jansa dokázal zachytit atmosféru Prahy ve stavu, který už dnes nenávratně zmizel. Kromě kulis města však přidal ještě něco navíc, a to život místních obyvatel, kteří mnohdy s určitou mírou karikaturnosti ukazují, více než kdejaké historické pojednání, v čem spočívala esence jejich života, s jakými nástroji pracovali, jak chodili oděni a jak vypadaly jejich nejběžnější denní úkoly. Bartoněk sice nastoupil na pražskou Akademii v době, kdy hrála prim výuka historické a náboženské malby, ovšem příchod Julia Mařáka a Maxmiliána Pirnera a zřízení ateliéru žánrové malby pro něj jistě znamenalo zásadní zlom. Žánrové scény byly v 80. letech stále oblíbenější, zpracovávali je tehdy mimo jiné i Jakub Schikaneder, Adolf Liebscher a Jaroslav Věšín, a právě Bartoněk v tomto směru našel hlavní uplatnění. Ústředním příběhem tohoto konkrétního plátna je na jednu stranu prostý okamžik ze života dobové ulice – kolem kárky se senem a konvicemi naplněnými pravděpodobně mlékem se scházejí lidé s krajáči, aby je naplnili touto blahodárnou tekutinou. Na druhou stranu jsou tu podstatné i další veskrze pitoreskní okamžiky, jako jsou psi zapřažení před čtyřkolák, muž s pletenou přepravkou na hlavě a především žena prokazující četbou novin své zaujetí dobovou politickou situací. Prezentováno ve vkusné adjustaci. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.