Poetická krajina opuštěného městského zákoutí Vlastimila Beneše, člena skupiny Máj 57, pochází z jeho umělecky významného období poloviny 60. let. Je v ní patrný vliv Skupiny 42, Benešův rukopis je však nezaměnitelný. Dílu dominuje organicky zvlněné větvoví mohutných stromů, které je v protikladu s pestrobarevnou geometrickou architekturou prodejních stánků. Beneš tak znovu prokazuje svůj smysl pro kompozici a obrazovou skladbu, díky němuž se řadí mezi sběratelsky velmi oblíbené umělce. Po obsahové stránce dokázal mistrně vystihnout poklidnou atmosféru a zvláštní, až snovou krásu vyprázdněného místa, jako by sledoval stopu lidské existence, která byla ve všeobjímající přírodě zanechána v podobě drobných stánků a mostu v pozadí. Na zadní straně desky jsou kromě názvu obrazu a jeho rozměrů zachyceny i autorovy rychlé skici provedené černým f ixem – pohled na ženské tělo zezadu, portrét z profilu, stromy a rozvrh kompozice samotného výjevu na přední straně. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. A. Strnadlovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.