88. aukce, číslo katalogu 57 Pečlivá, precizně vystavěná malba je výbornou ukázkou práce od klasika české meziválečné avantgardy reprezentující proud poválečného imaginativního surrealismu, kterým se František Muzika intenzivně zabýval. Niké I stojí na počátku početnějšího souboru děl, jenž vznikal mezi lety 1956–1957. Tento motiv mu pomohl dále posunout oblíbené téma nahého ženského těla, které se s vývojem jeho tvorby postupně proměňovalo. Opírá se v něm o předlohu helénistické sochy Niké Samothrácké, která je od roku 1883 klenotem pařížského Louvru. Muzika se s ní mohl setkat už ve 30. letech 20. století prostřednictvím knižních obálek nových českých překladů Platóna. Motiv nahého ženského torza, zde zachyceného z poloprofilu, však pro jeho tvorbu nepředstavuje nic neobvyklého. Zobrazoval jej často a rád, opakovaně se ocitalo za průhlednou látkou, jíž je částečně zahalena i starověká múza tohoto obrazu; ženské tělo je zde skryto za jemnou drapérií a změtí bílých pavučin, které společně vytvářejí žilkovitou texturu mramoru. Zároveň nám v ponuré atmosféře obrazu připomínají stáří antického umění a tajuplnost jeho mytologie. Organické tvary a struktury obklopené měkkým, skromným světlem na nejednoznačném monochromatickém pozadí jsou krásnou ukázkou Muzikovy tvorby 60. let. Jedná se o jedinečnou a brilantně zvládnutou malbu, nacházející se na pomezí figurace a abstrakce. Před pozorovatelem se vypíná tajuplná postava zakletá v kameni, její zkamenělé čekání představuje výmluvné podobenství lidského osudu. Niké nás v přísné vážnosti upomíná nejen na ryzost patosu antických tragédií, ale je rovněž i výzvou, abychom nikdy nezapomněli na válečné události, jichž musel být malíř svědkem. Ačkoliv menších rozměrů, Niké I je skutečně pohlcujícím dílem – nejen pro zvolený námět, ale i pro precizní provedení a zádumčivé vyznění, jež je pro poválečné umění typické. Obraz je vedený v autorově soupisu díla pod č. 779 a je publikován a reprodukován v jeho monografii (F. Šmejkal, Praha 1966, obr. 45, str. 73). Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a prof. J. Zeminou. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Muzika vždy hledal takový motiv, v němž by mohl znázornit torzo nahého ženského těla, skryté za průhlednou látkou, který pro něj představoval podnět k rozvinutí vlastního malířského mistrovství, v němž neměl v českém moderním malířství obdoby. Důležitá jsou rovněž křídla, jež jakoby vyrůstala na obou stranách těla a rozvíjela se do prostoru. Okřídlená postava bohyně se odráží od temného pozadí, téměř jako by byla součástí podsvětí a Muzika ji nadal jinými než antickými obsahovými rysy. […]“).