88. aukce, číslo katalogu 47 Tato precizně vystavěná práce je vzácnou ukázkou tvorby jedné z klíčových osobností naší meziválečné moderny. Procházka spolu se svým blízkým přítelem Emilem Fillou vyrazil hned po studiích na cestu za poznáním evropského umění, během které se seznámil například i s ranou tvorbou Picassovou. Po návratu se připojil ke skupině Osma a jeho malířský jazyk byl postupně ovlivněn expresionismem a fauvismem, až se v roce 1909 v Paříži poprvé setkává s kubismem. Ten se mu stal zásadním až do poloviny 20. let, ačkoli s ním pracoval volně a se sobě vlastní osobitostí. Přestože se kolem roku 1915 Procházkovy práce výrazově blížily orfismu využívajícímu barevnost Franze Marca, už v této době se objevuje několik děl reflektujících znalost francouzského syntetického kubismu, uplatňujících jeho principy kompozičního řešení, které předznamenávají Procházkovu pozdější tvorbu. Období první světové války uvrhlo Procházku do izolace, jež mu však poskytla dostatek klidu a prostoru pro vlastní umělecký rozvoj, který vyústil v osobitý výtvarný jazyk originálních dimenzí, zářivou barevnost a variabilitu plastických kompozic. Vzniklo několik prací, mezi něž se řadí i Kytice ve džbánu, jež využívaly tradičních předmětů a volně rozpracovávaly jejich křehkou geometrizaci, stejně jako vrstvení a prolínání. Autor tak dosahuje velmi svěžího malířského rukopisu, charakteristického pastózními nánosy demonstrujícími tvůrčí bezprostřednost a vnitřní velikost. Práce se řadí do raného Procházkova kubistického období, na trhu se objevujícího jen velmi vzácně. Na zadní straně rámu je fragment nálepky z Topičova salonu, do aukce bylo dílo získáno z významné pražské sbírky. Obraz je reprodukován v soupise malířského a sochařského díla Antonína Procházky 1882–1945 (M. Macharáčková, Brno 2003, repro. č. 136, str. 313). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Kytice ve džbánu je mimořádně podmanivým a neobyčejně pozitivním obrazem. Je to dílo pramenící z autorovy bohaté tvůrčí imaginace, z hloubky a jemnosti vnitřního života, z opojného lyrismu a mistrné technické dokonalosti. […]“).