Přelom 19. a 20. století hrál zásadní roli v životě řady umělců té doby – František Kaván, jedna z předních osobností své generace, žák Julia Mařáka, v  tomto směru nebyl výjimkou, a to nejen v symbolickém slova smyslu, ale i zcela prakticky. Tento rok totiž nejenže získal diplom a zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži za obraz Podmrak, koupený dříve Josefem Hlávkou, ale přestěhoval se též do Železnice u Jičína, tedy do kraje, který se pro jeho tvorbu stal trvale určujícím. A právě do tohoto období, kdy byl Kaván na vrcholu fyzických, uměleckých i psychických sil, spadá vznik předkládaného plátna. Zachycen je zde velmi nezvyklý vhled do vnitřku lesa s křivolace se vinoucím potokem. Velmi složitě je řešena kompozice a  skladba jednotlivých obrazových plánů, které se do sebe vzájemně prolínají a jen těžko je vzájemně rozlišit – malíři se tu podařilo velmi originálně překonat běžná kompozičně-konstrukční klišé a vytvořil si tak vlastní nástroje k vyjádření reality. V tomto směru je zajímavé srovnání s  jedním z  nejznámějších, o něco málo mladších Kavánových děl s názvem Odtékání (NG inv. č. O 2413), kam divák shodně vchází dovnitř prostředkem potoka, aby se před ním rozvlnily okraje říčky se shodnou vláčnou zaobleností. Bezbřehé valéry zeleně a jejich vzájemné spájení taktéž svědčí o  shodném autorství obou obrazů a blízkosti jejich vzniku v čase. Tato práce je též publikována v soupise autorova díla (M. Zachař: František Kaván, 1866–1941, Praha 2018, kat. č. 519, str. 449). Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.