Václav Radimský se ve Francii velmi rychle sžil s tamním prostředím a kolem roku 1900 už se zde i umělecky plně etabloval. Nevyčerpatelným zdrojem inspirace ve všech ročních obdobích se mu staly nejbližší vodní toky a jejich okolí, především řeka Seina a říčka L'Epte, vlévající se do Seiny nedaleko Giverny. Radimský tehdy obzvláště rád vyhledával prosluněné partie s pohledy na vodní plochy, zásadní pro něj byly i stromy rostoucí podél vodních toků, na jejichž hladině se zrcadlily společně s mihotavými světly a slunečními paprsky v reji barevných a vzdušných jevů – právě takovéto obrazy posílal tehdy do Čech a seznamoval s nimi a impresionismem především pražskou uměnímilovnou společnost. Představovaná malba patří právě do tohoto okruhu a tvůrčího období. Pojednaná je jistými dynamickými tahy širokého štětce namáčeného s chutí a v hojné míře do hustých barevných past, zatímco využívá kompozičního schématu, které prokazatelně mělo svůj ohlas i u generace mladých krajinářů z okruhu tzv. Mařákovy školy. Jedná se o liduprázdný záběr přírodního zákoutí nacházejícího se na pomezí louky a říčky roubené stromovím. Tento motiv nalezneme později v řadě autorových prací z Francie i Čech. Obraz je mj. také osobitým zpracováním dobového fenoménu, který se v mnoha případech promítl i do prací českých tvůrců, kupř. Antonína Slavíčka, Antonína Hudečka, Aloise Kalvody a řady dalších. Jedná se o silně fokusovaný vhled do lesního interiéru, kde dominují s určitou geometrickou nepřirozeností holé pně vzrostlých stromů, jejichž koruny a nezřídka i úpatí mizí z obrazového záběru. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka.